ohni a to ještě na řadu nepřišly ty nejbolestivější nástroje. Když na ně došlo, tak už jsem se bolestí jen chvěl. I při slabší ráně bičem mnou projela ostrá bolest. A když Dámy dodaly větší švih, tak už jsem se neudržel a hlasitě zakřičel do roubíku. Dámy si dávaly záležet a nevynechaly jediné místo na mém těle. Měl jsem už slzy na krajíčku, když prohlásily, že jsou s výprasky a růžovo červenému zbarvení mého těla spokojené. Mé Paní však ještě něco k dokonalé spokojenosti chybělo a vzala si do ruky rákosku. Jen jsem se zhrozil. Rákoska není ani náhodou můj oblíbený nástroj, její bolestivé rány jsou pro mě nepříjemné až moc a sama Paní ji používá jen v nejnutnějších případech. Paní Zara si stoupla přede mě, zvedla mi bradu, abych se Jí během výprasku rákoskou díval do očí. Když však dopadla první ostrá rána, jen jsem hlasitě vzlyknul a ihned sklopil oči. Nedokázal jsem se při takovém ponížení podívat Paní Zaře do očí. Té se po tváři rozlil spokojený úsměv. Při dalších ránách jsem již spustil naplno a nepokrytě plakal. Má Paní již dále nepokračovala. Dobře věděla, že mě dostala přesně tam, kam chtěla. Tedy na mé úplné dno. Odložila rákosku, vyjmula mi roubík i s kalhotkami a jala se mě utěšovat. Přistoupila ke mně, položila si mou hlavu na rameno a obejmula mě. Za něžného hlazení mi šeptala, jak je pyšná na svou čubku, že to vše vydržela. I tato slova podpořila můj pláč a ještě dlouhou chvíli trvalo, než mě Paní úplně utišila. Uvolnila mi ruce i nohy a já se jen sesunul k Jejím nohám a vroucně polibky děkoval za prožité bolestivé, ale přitom krásné chvíle.
Vzápětí jsem se opět ocitl připnutý na vodítku a byl odveden ke gauči, kde již odpočívala Paní Zara a otrok azor Jí dělal podnožku. Chvíli odpočinku jsem uvítal i já, neboť jsem byl po předchozích hrátkách a výprasku poměrně


Albums




















Vyoada to dobre, ale je to strasne dlouhy..
Čtivé! ...dám si to na pokračování 😁
Bohyně 👑: Děkuji, to mě těší 🙂