muži se dokonce zastavili a nenápadně nás sledovali. Larien jim věnovala letmý pohled, ale spíš jako by tím jen potvrdila, že ví, že tu jsou, a že jí jejich přítomnost vůbec nevadí a nechala šaty padnout k zemi vedle ní.

Položila mě na záda do trávy, klekla si nade mě a pomalu, téměř slavnostně, mi rozepla pásek a rozepnula poklopec. Její ruce byly jisté a klidné, přesto v nich byla elektrizující energie. Nezastavila se, dokud mě zcela celého neosvobodila z oblečení a neobemkla mě svými teplými nahými stehny.

Vklouzla na mě s naprostou samozřejmostí, jako by tohle místo a tenhle okamžik byly stvořeny jen pro nás. Spustila se ňdry na mou hruď a rty se přisála k mým. Cítil jsem v tom polibku vášeň a nezadržitelnou touhu. Chtíč jí překonal všechny zábrany. Její boky se začaly pohybovat v pomalém, plynulém rytmu, zatímco její pohled se střetával s mým — hluboký, spalující a plný oddanosti.

Její ruce sklouzly po mé hrudi dolů, na břicho, nezastavily se ani nad tím, co chtěla uchopit sevřít v dlani a prstech. Usmála se tím svým šibalským způsobem a přitiskla se ke mě tak, že mezi námi nezůstal ani centimetr volného prostoru.

Dovolila mému tělu, aby vniklo do jejího. Věděl jsem, že lidé kolem nás vidí, každý náš pohyb, každé zavlnění, každé nadechnutí, každý záchvěv našich těl. Ale Larien se nehýbala jen pro mě — ona se hýbala i pro ně. Aby vše viděli. Aby si pamatovali.

Larien mi zašeptala do ucha, přesto dost hlasitě, aby to ti nejbližší mohli zaslechnout: „Miluju, když se na nás tak žádostivě dívají.“

Když jsme oba dosáhli vrcholu, její tělo se napjalo a její nitro, v rytmických vlnách mě vysávalo do poslední kapky. Neodvrátila zrak jinam, stále hleděla na mě, jako by mi tím říkala: „Tohle patří jen tobě, ale klidně ať to vidí všichni.“

Vzrušení povolilo a napětí