Stále jsem vnímal trvající pohledy lidí kolem nás. Překvapivě mi to nebylo nepříjemné – naopak. Cítil jsem hrdost a radost, že jsem ten, kdo má vedle sebe ženu, která se nestydí, která je krásná a která si vybrala právě mě.

Po chvíli se rozhodla, zvedla se, chytila mi ruku a táhla mě do vody. Chlad mi na okamžik sevřel hruď, ale Larien mě objala kolem krku, prsy se mi k ní přitiskla a v tu chvíli mi bylo jedno, jak studená voda kolem byla. Líbala mě, voda stékala po jejím těle, kapky se třpytily na slunci.

Pak se otočila a hladina se zavířila pod jejími tempy. Plavala jen kolem břehu, abych jí stačil, věděla, že v mém věku nemám dost sil pro dlouhé plavání.

Zastavila se a stoupla. Počkala, až doplavu k ní, zachytila mě a začala mě provokovat k hrám. Stříkala po mě vodou, utíkala, abych ji musel dohánět. Prostě měla chuť dovádět.

Když jsem se příliš zadýchal, věděla, že už musím odpočívat.

Vrátili jsme se ne břeh. Larien zůstala mokrá, jak byla. Nepotřebovala se otírat, nechtěla. Bylo jí příjemné, jak voda stékala z jejích vlasů na ramena, po prsou dolů na břicho. Pomalu, líně, zářící odlesky slunce, jako malé drahokamy.

Položila si mě na záda na deku, mírně naklonila hlavu s tím svým měkkým úsměvem, bez váhání si sedla obkročmo na můj klín čelem ke mně. Tak jak byla, mokrá a nahá. Bez ostychu, s vědomím všech pohledů těch, co nás zvědavě a chtivě sledovali. Voda jí stékala z bradavek na mou hruď a chladivé kapky kontrastovaly s horkem její kůže.

Její prsty sklouzávaly dolů po mém krku, po pažích, hrudi, břiše, až do klína a její pohled byl už otevřeně žádostivý. Pohybovala se nade mnou pomalu, jako by jí šlo o každý nádech, o každý pohled, který