naprostého uvolnění. Její tělo se chvělo, ale nepřestávalo se pohybovat, jako by chtěla, aby každý přihlížející viděl ten okamžik až do posledního uvolnění.

Pak se narovnala, opřela se dlaněmi o má ramena a ještě párkrát se plynule zhoupla. V té chvíli jsem si uvědomil, že to nebyla jen naše intimní chvíle, ale i malá, tichá výzva všem kolem: „Takhle vypadá svobodná láska a blažená rozkoš.“

Larien se na mě sesunula, na malou chvíli její ňadra stlačila mou hruď a pak se sesunula vedle mě.

Na rtech se jí rozevřel spokojený úsměv. Mírně se zaklonila, vlasy se jí rozlily po zádech. Přehodila jednu nohu přes můj klín, rukou objala moji hruď a dech se jí zklidnil.

Slunce pomalu klesalo, voda tiše šuměla do uší, občasné, sotva postřehnutelné zalapání po dechu od někoho poblíž. Bylo mi jasné, že tenhle den se nám vryje hluboko do paměti.

Koutkem oka jsem zahlédl pár lidí, kteří se k sobě nakláněli a něco si šeptali. Viděl v tom všechno: obdiv, zvědavost, a u některých i tu čistou závist.

Stál opodál, původně jen s úmyslem osvěžit se ve vodě. Ale když ji zahlédl, zastavil se, jako by mu někdo položil ruku na hruď a přikázal: Zůstaň.

Viděl už krásné ženy, dokonce nahé, ale tohle bylo jiné. Ta dívka před ním se nehýbala tak, jak se hýbají modelky na přehlídkách nebo dívky ve videích. Nepózovala, jako dívky na fotkách. Ona se hýbala s jistotou ženy, která ví, že je krásná, ví, že se na ni dívají — a miluje to.

A ten muž pod ní… starý, avšak klidný, bez té nervózní snahy ukázat, že na to má. Prostě tam ležel a přijímal ji, jako by to bylo naprosto samozřejmé. A přitom bylo jasné, že to je pro něj dar.

Mladík cítil, jak mu vysychá v ústech. Každý pohyb dívky na něm byl přesný, jistý. Slunce se odráželo od kapek vody na jejím těle a on si představil, jaké by to bylo