její oči se rozzářily novou směsí zvědavosti a studu. „Takže… bych mu mohla dávat mléko… a zároveň mu dávat i sebe?“

„Ano,“ přikývla Maeliana. „Tvá prsa budou živit a zároveň rozpalovat. Tvůj klín přijme jeho, a přitom budeš tisknout dítě k sobě. Láska, péče i touha se v tobě spojí. Ale musíš být připravená na to, že pocit naplnění nemusí přijít hned. Tvůj chtíč bude během kojení probouzený častěji, než ho on sám bude moci vždy utišit. Nesmíš se bát té nenaplněnosti – musíš ji brát jako součást daru, který ti byl dán.“

Alisea zamrkala, slzy se jí zaleskly. „Takže to není špatné? Nebudu… špatná matka?“

Maeliana se naklonila a pohladila ji po tváři. „Naopak. Budeš matka, která dává vše – tělo, mléko, rozkoš, lásku. Nebudeš rozdělovat, budeš spojovat. A to je mnohem víc, než většina žen kdy dokáže.“

Pak se nadechla a pokračovala: „Jednu věc musíš ale vědět předem. Tvé dítě musí od samého začátku cítit, že tvé milování s mužem během krmení je tvým vlastním přáním. Musí cítit, že jsi šťastná. To štěstí se tím bude přenášet i jemu. Pokud by ten pocit dítě nemělo, mohlo by se u něj v dospělosti vytvářet trauma a to nesmí. Bude velice záležet, co do dítěte vneseš při jeho prvních dnech života. Nezapomeň, že děti vše cítí od samého prvopočátku. Lidé si občas myslí, že dítě zapomene a v kojeneckém věku takové věci nevnímá. Jenže to je obrovský omyl. Dítě vnímá dokonce už před narozením. Na to nezapomeň taky při milování během těhotenství.“

Ta řeč byla trochu delší, až se Maeliana zadýchala, ale říct to musela.

Maeliana nechala slova doznít, a když viděla, jak Alisea vnímá každou její větu, položila jí ruce zpět na prsa. Jemně sevřela jejich obliny, palci přejela přes bradavky a sledovala, jak se Alisein dech zrychluje.

„Teď ti ukážu, co to znamená,“ zašeptala, zatímco bradavky