je ukázala. „Tohle je tvoje síla. I když jsi unavená, tvé tělo chce dál dávat. A tvůj muž to musí dostat hned, jak přijdeš domů. Neodkládej to. To první spojení ti vše uvnitř upevní.“

Alisea přikývla, v očích měla zvláštní směs vděku a odhodlání. Ještě se k Maelianě na okamžik přitiskla, políbila ji na ústa, a pak se obě zvedly. Neoblékaly se – nebylo proč. V tomhle světě byla nahota samozřejmostí, a tak vyšly z podniku ven do ulice, jejich kůže ještě zářila potem a jejich těla voněla po milování. Na chodníku se na ně lidé jen pousmáli, nikdo se nedivil.

Rozloučily se krátkým objetím a Alisea zamířila ke svému domu. Maeliana pak vykročila opačným směrem.

Na rohu ulice ji zastavil její šéf – vyšší muž s přísným pohledem, který si ji chvíli měřil. „Maeliano,“ oslovil ji, „potřebuju s tebou mluvit.“

„Samozřejmě,“ odpověděla klidně, ani se nepokoušela zakrýt svou nahotu.

„Dostávám desítky dopisů,“ pokračoval muž s nádechem nedůvěry. „Naši klienti, kteří si odvádí nové společnice, nám píší samou chválu a jejich ženy nám zase často s překvapením oznamují, že nevědí, zda se nestala chyba. Tvrdí, že společnice jsou velice přítulné, láskyplné, dokonce že vyhledávají sex. To se dřív nikdy nestávalo. Ty víš, že naše protokoly mají přísně nastavené limity.“

Maeliana se na něj podívala, v očích jí blýsklo cosi tajemného. „Ano, vím.“

„Tak jak je to možné?“ zeptal se, trochu podrážděně, ale i s nádechem zvědavosti.

Na okamžik se odmlčela, pak s mírným úsměvem odpověděla: „Možná proto, že jsem pochopila, že nestačí vyrábět těla, která poslouchají jako otrokyně. Musíme tvořit vědomé bytosti, které také milují a touží po tělesnosti. Protože jen touha dává lidem pocit, že to, co žijí, je skutečné. A proto vám jejich ženy píší, že jejich muži dostávají víc než poslušnost. Dostávají