Šéf mlčel. Dlouho se na ni díval, jako by v sobě potlačoval odpor i fascinaci zároveň. Nakonec tiše řekl: „Víš, že tohle může změnit úplně všechno, co jsme dosud dělali?“

Maeliana přikývla. „Ano. A právě proto to muselo začít.“

„Dobrá,“ vyslovil přísným hlasem své rozhodnutí: „nemůžeš teď odejít domů. Jdeme zpět do tvé laboratoře a tam mi to vysvětlíš.“

Pohleděl na ni rozladěně a bylo znát, že jeho nálada je na bodu mrazu: „Chci, abys mi všechno nejen vysvětlila, ale taky předvedla. Chci přesně vědět, co ty dívky umí.“

Otočili se zpět a vešli do brány podniku. Když mířili k její laboratoři, byla v ní malá dušička. Netušila, jak bude vysvětlovat, co všechno vlastně v programech dívek změnila, věděla jen, že ví proč. A pak jí v hlavě problesklo, co dělala před chvílí, že Alisee pozměnila i nitro těla, aby mohla nejen dávat rozkoš muži, ale i sobě. Taky aby mohla otěhotnět, rodit, kojit a při tom milovat. Byla už pevně rozhodnutá to vše na sebe prozradit a nic jí v tom nemohlo zabránit.

Ani netušila, jak to bude mít nakonec lehké.

Vešli do laboratoře. V řadě podél stěny stály neaktivní dívky, dokonalé tvary těl neuvěřitelně krásných proporcí, ale bez jiskry. Šéf na ně hleděl přísně a odměřeně, jako na kusy nábytku.

„Tak mi ukaž, co jsi s nimi provedla,“ řekl.

Maeliana přistoupila k jedné, lehce se dotkla panelu na jejím zátylku a pak ji pohladila po hrudi mezi ňadry. Oči se jí pomalu otevřely a poprvé se nadechla. Bylo to, jako když se zrodí duše – pohled se zaostřil, rty se lehce pootevřely a celé tělo se rozechvělo touhou po životě.

Šéf ztuhl. „Jen program,“ pronesl tvrdě, ale nebylo v tom už jistoty.

Maeliana jí neznatelně pokynula, aniž by si toho všiml, pohladila ji v rozkroku a pak jí pošeptala: „je tvůj, vezmi si jej a doveď