Šéf zadržel dech. V očích se mu mísil děs i nevěřitelná fascinace. Chápal, že svět se právě změnil. A že už není cesty zpět.

„Co bude dál? Víte, kam tím směřujete? Víte, že to může mít nedozírné následky?“ zlobil se, ale jeho hlas už nebyl tak rozčílený: „Strhne se bouře nevole, když ženy zjistí, že se jim muži začali vzdalovat, místo aby se věnovali jim a raději si budou chtít užívat s těmihle dívkami, nastane pro naši firmu peklo. To nás chcete zničit?“

„Ne, jistě, že nechci. V programu…“ pokračovala Maeliana: „jenž jsem do dívek vložila, jsou nastaveny přísné priority a dívky přesně vědí, jak se mají chovat. To, z čeho máte zbytečný strach, je stanoveno jednoznačně. U mužů, kteří žijí s partnerkami, je nesmí svádět, ale tam, kde žije muž se ženou, která z jakýchkoliv důvodů nemůže s partnerem mít sex, nebo žije sám bez partnerky, mu mohou dávat rozkoš, přitom ji také samy přijímat.“

„Mluvila jste taky o oplodnění, o těhotenství, rození dětí. Co je zase tohle za nápad?“ vyhrkl.

„Jistě, to je další možnost dát opuštěným mužům to, po čem oni touží. Právě jsem jednu z dívek takto upravila, protože za mnou sama přišla a žádala mě o to. Věděla, že člověk, u kterého žije by si dítě moc přál, ale žije sám, pouze s dívkou od nás, tedy na dítě neměl naději. Nyní už ji má a může se mu splnit jeho sen. Vy by jste mu nechtěl pomoct v tom, po čem touží?“

„Víš, že já taky žiju sám, ale tohle by mě ani ve snu nenapadlo. Copak to je opravdu možné?“ opáčil.

„Jistě, i to jde. Já doufám, že se to za danou dobu dokáže, až mi ona přijde říct, že je těhotná a pak, až nastane správný čas, a porodí své dítě.“

„Věřím, že to vyjde, udělala jsem pro to vše, co bylo potřeba, věřím, že se to podaří