ale dívku neviděl. Nebyla tu, dům byl prázdný. Připadal si, jako by se po dlouhé době probral z krásného snu, v němž nebyl sám. Po tolika dnech, kdy naplňovala jeho život láskou, něhou, obrovským citem, ale i sexem, vrcholnými orgasmy a vědomím, že už tu není sám, najednou prostě zmizela.

Zoufal si. Jak je to možné? Že by se mu to vše jen zdálo?

Den utekl, ale jemu se ten čas vlekl. Když je člověk v bytě sám, čas je šíleně pomalý.

Večer, když už se začalo stmívat byl náhle jiný, jako by domem prolétl blesk.

Dveře se prudce otevřeli. Mezi nimi stála ona – Alisea.

Nevěřícně zíral na její nahé tělo.

Těch několik kroků od dveří až k němu téměř prolétla. Na nic nečekala, ani na to, jak z něj vyšel povzdech: „Kde jsi byla… proč jsi nebyla se mnou?“ a vrhla se mu kolem krku.

Objala jej nejen pažemi, ale i nohama kolem pasu. Visela na něm a svým otevřeným klínem se mu přitiskla na jeho mužství, které okamžitě nedočkavě a vzrušeně reagovalo tuhnutím.

Vnímal horkost a vlhkost, která se mu lepila na kůži, a při každém pohybu boků cítil, jak jej vpouští do sebe hlouběji.

„Pojď… dej mi… jej… do mě…. teď hned…“ šeptala mu do ucha rozechvěle, když ji položil na stůl, aniž by jí dovolil se od něj odtrhnout.

Stůl se zachvěl, když do ní pronikl celou délkou. Alisea vykřikla, až se její hlas odrazil od stěn prázdného domu. Zaklonila hlavu a její vlasy se rozlily po desce, zatímco její prsty drásaly jeho záda. „Ano… víc… nenechej… mě… čekat,“ lapala po dechu a sama rytmicky narážela proti jeho přírazům.

Každý pohyb byl prudký, těžký, divoký. Vlhkost jí stékala po stehnech, stůl vrzal a jejich těla narážela jedno o druhé v rychlém tempu, jako by doháněla všechny ty hodiny samoty, kdy byli od sebe. Její křik se mísil s jeho sténáním, prsa se jí zvedala v rychlém dechu a bradavky se