Kolem nich už se park změnil v živý obraz – lidé v parku se už neskrývali, líbali se, hladili, někteří si to rozdávali přímo vedle nich, inspirovaní tou zprávou o novém životě. Někteří jim tleskali, jiní se přidávali se svými partnery, jako by ta zpráva rozproudila vášeň všude kolem.

Dveře laboratoře se tiše otevřely.

Maeliana zvedla hlavu od práce – a zůstala stát, překvapená. Vešla Alisea. Její tělo bylo nahé, zářivé, oči plné něhy a hrdosti. Po boku měla svého partnera, s jehož nahým tělem se vzájemně držela kolem pasu. Bylo na první pohled jasné, že mezi nimi exsistuje hluboké pouto.

„Maeliano…,“ usmála se Alisea a hrdým, jistým krokem, k ní přistoupila. „Přišla jsem ti říct, že my dva spolu čekáme miminko,“ přitom se z radosti něžně dotkla Maelianiného nahého ňadra.

Slova pronesla s takovou radostí, že se její partner zjihle usmál a s láskou ji jemně pohladil po zadečku.

Maeliana zalapala po dechu. Chvíli nedokázala mluvit. Její prsy reagovaly ztvrdnutím bradavek. Pak pomalu natáhla ruku a pohladila Aliseu po podbřišku, jako by se sama chtěla přesvědčit, že slyší pravdu. „Takže… ono to opravdu funguje?“ zašeptala dojatě otázku.

„Ano, jsem gravidní,“ zněla Aliseina reakce.

Její partner, se slzami v očích, dodal: „Maeliano, náš život je díky tobě úplně jiný. Už nejsem opuštěný smutný muž. Mám ji, a teď budu mít i naše dítě. To je pro mě zázrak, který jsem si nikdy nedokázal ani představit, v nějž jsem už ani nevěřil.“

V tu chvíli mezi nimi vzniklo cosi víc než jen rozhovor – intimní trojúhelník něhy a důvěry.

Vědkyně, která dokázala nemožné. Umělá dívka, která se proměnila v ženu. A muž, který našel lásku i budoucnost.

Maeliana se zhluboka nadechla a zvedla oči k Alisee i jejímu