„Ano, pane. Čekáme spolu dítě.“

Slova zůstala chvíli viset ve vzduchu, jako by i samotné stěny laboratoře zatajily dech. Její partner ji pohladil po břiše a vzápětí znovu sklouzl dlaní níž, Maeliana stále měla ruku položenou na jejím podbřišku – a všechny tři postavy spojovala jediná pravda: nemožné se stalo skutečností.

Šéfovi zvlhly oči, udělal krok blíž. Jeho ruka zaváhala – chtěl se dotknout, ale nakonec zůstala bez hnutí ve vzduchu uprostřed pohybu. Alisea vzala jeho ruku do dlaně a přitáhla si ji na Venušin pahorek, aby sám cítil pravdu jejích slov – horko její kůže i vlhký tep skrytého klína. Jeho hlas, kdysi tvrdý a přísný, byl teď chvějivý a něžný:

„Takže… opravdu… nový život.“

A v té chvíli – mezi vědkyní, která změnila pravidla, dívkou, která se stala ženou, mužem, který našel lásku a tím, který uvěřil – vzniklo pouto, jež změnilo budoucnost.

Tak - zde je druhý, závěrečný díl.

Tak si jej můžete přečíst a až jej dočtete, napište mi, jak se vám to líbilo.

Jsem na vaše komentáře zvědav a s napětím budu čekat, co se dozvím.

A jestli se vám to líbit nebude, neváhejte napsat proč. I kritika se cení, pomáhá autorovi zpětnou vazbou.

A podnětné připomínky zase pomáhají, aby se autor mohl zlepšit pro příště.

Za případné komentáře děkuji předem.