„Ty mě miluješ?“

Theo se nezasmál, neuhnul pohledem, nezakryl to profesionální maskou.

Jen se lehce nadechl, jako by z něj spadl dlouho držený balvan. „Ano,“ pronesl tiše, ale pevně. „Ano, Mae, miluju tě.“

Jako by jí spadl kámen ze srdce, tak se jí ulevilo. Pocit štěstí, že její city byly vyslyšeny ji popohnal k tomu, aby jej objala. Chytila se jej kolem krku a celá se k němu přitiskla.

Její nahá ňadra se tiskla k jeho kůži na hrudi. Cítila na svých ňadrech tep jeho srdce. Theo ji objal pevně, s vědomím, že kdyby ji pustil, cítila by zklamání, že jí neopětuje její touhu a cit. Cítila jeho horký dech u svého ucha a tep srdce, jenž se jí rytmicky otíral o ňadra. Když ji políbil, bylo to vřelé, ale i s každým okamžikem jistější – jejich rty se setkávaly znovu a znovu, a mezi polibky zůstával prostor pro tichá slova. „Mae,“ zašeptal, „chtěl bych víc než jen být tvým šéfem… chtěl bych, abys. . .“

Jejich blízkost sílila. Theo ji hladil po zádech a vnímal každý nádech, každý otřes jejího těla. „byla se mnou,“ vydechl mezi polibky. „Nejen tady v práci… ale i doma. Chci, abychom žili spolu.“

Na okamžik se odtáhla, aby mu pohlédla přímo do očí. V nich už nebyla žádná tvrdost, jen teplo, touha a láska. „Ano,“ řekla tiše, a její hlas se zachvěl. „i já chci s tebou žít.“

Jejich rty se znovu spojily v dlouhém polibku, a když se konečně nadechla, dodala:

„Ale potřebuji vědět, že u tebe doma budu mít prostor – vlastní pracovnu. Musím pokračovat v tom, co jsem začala. Projekty, které tvořím, se staly součástí mě samé. Musím v nich pokračovat, nebo ztratím smysl žití.“

Theo se pousmál, pohladil ji po tváři a přikývl. „Samozřejmě. Nejen že tam budeš mít svou pracovnu – uděláme z ní společné místo. Chci, abys u mě měla všechno, co potřebuješ. Tvoje práce… a tvá vášeň pro