Jeho slova ji dojala tak silně, že ho objala kolem krku a on ji sevřel ještě pevněji, jejich polibky se prohlubovaly. Vzájemná něha se mísila s rostoucí vášní, ale i v té chvíli si stále tiše povídali – o svých snech, o tom, jak chtějí spojit svou lásku s prací, aby tvořili něco většího než jen stroje. Maeliana se k němu tiskla, až cítila, jak se jeho touha stává nezkrotnou.

Theo ji zvedl do náruče, přitiskl k sobě a položil zády na pracovní stůl mezi modely a kódy. Její nahá ňadra klouzala po jeho hrudi, tep jeho srdce byl silný a rychlý, její tělo se k němu vzepjalo s horkostí touhy a jejich těla se propojila s prudkostí, která se však hned proměnila v něžnou souhru. Maeliana roztáhla stehna, přitáhla si ho mezi ně a objala jej nohama, patama se zapřela o jeho hýždě. Polibky se střídaly s útržky slov o jejich budoucnosti, o práci i lásce, jako by se obojí stávalo jedním. Theo ji políbil znovu, tentokrát mnohem vášnivěji.

Jeho ruce sklouzly po jejích zádech dolů, až k jejím bokům, a přitáhl si ji k sobě na doraz, až ucítila jak do ní proniká tvrdým údem. Zasténala, ale neuhnula. Naopak, její prsty se zabořily do jeho vlasů a druhou rukou přejela po jeho hrudi. „Chci být s tebou, Theo,“ zašeptala mezi polibky, „nejen doma… ale i tady, v tom, co tvoříme.“

Přejela prsty po jeho šíji, zatímco její rty hledaly jeho. „Chci, abys věděl,“ zašeptala, když se jejich ústa na okamžik oddělila, „že tě potřebuji… nejen jako muže, ale i jako partnera ve všem, co dělám.“

„Budu,“ odpověděl hrubým, naléhavým hlasem a vnikl do ní ještě hlouběji.

Oba zalapali po dechu, jejich těla se napjala, přírazy byly prudké, horké, a přitom něžné. Její dech se zrychlil, ale i v tom rytmu mezi steny a polibky zůstával prostor