soucit. „Zavedu vás k paní Maelianě,“ dodala s jemným úsměvem. „Odpoví na všechny vaše dotazy a pomůže vám, jak jen to bude možné.“

Došli k velkým proskleným dveřím laboratoře a dívka jemně poklepala na senzor. O chvíli později se dveře tiše otevřely a odhalily prostorný, světlý interiér plný obrazovek, zařízení a různých přístrojů, jejichž účel byl zřejmý jen těm, kdo se v technologii dobře orientovali.

Uprostřed laboratoře stála Maeliana a její šéf. Když vešli, poodstoupil od Maeliany, jako by se zastyděl, že je spolu někdo přistihl. Maeliana však zůstala klidná, vyzařovala kombinaci klidu, jistoty a jemné autority. Když spatřila návštěvníka, její tvář se rozjasnila přátelským úsměvem. „Dobrý den,“ pozdravila s klidným, teplým tónem. „Vítám vás u nás. Jsem hlavní laborantka a programátorka, mé jméno je Maeliana. Prosím, posaďte se, ať můžeme v klidu probrat vaše potřeby.“

Dívka, která ho sem přivedla, ho jemně usadila a tiše se vzdálila, nechávajíc je o samotě. Maeliana se posadila naproti němu a přiložila ruce na stůl, zatímco šéf se z laboratoře rychle vytratil. „Slyšela jsem, že hledáte pomoc, která by vám usnadnila každodenní život,“ začala. „Můžeme spolu projít, co přesně potřebujete, a já vám ukážu, co všechno je možné.“

„Děkuji, že jste mě přijala,“ začal opatrně, jeho hlas byl trochu roztřesený. „Slyšel jsem, že vaše firma dokáže nabídnout… společnost. Někoho, kdo by byl… společníkem.“

Maeliana naklonila hlavu a jemně se usmála, její pohled byl klidný a soucitný. „Ano, rozumím,“ začala tiše, „že hledáte někoho, kdo by vám byl nablízku. Nejen k běžné péči a domácím pracím, ale i k tomu, co člověku chybí, když je sám. Naše systémy mohou být navrženy tak, aby poskytovaly podporu, společnost i pomoc v domácnosti. Ale nejen to.“

Muž přikývl, lehce stydlivě.