také aby se sama dokázala přizpůsobit vašim náladám,“ pokračovala Maeliana. „Nejde jen o jednoduchou službu. Chceme, aby mezi vámi vzniklo… porozumění. Takové, které vás podporuje, ale i těší.“

Muž se neubránil mírnému úsměvu, oči se mu zaleskly. „To… to zní jako… něco, co jsem… dlouho postrádal, ale… jako naprostá fantazie.“ přiznal tiše. Na obrazovce se dívka mírně naklonila k virtuální „realitě“ muže, její pohled byl upřený, ale jemný, a muž pocítil nečekaný nádech něhy – skoro jako by se na něj dívka skutečně dívala, jako by vnímala jeho samotu a tichou potřebu blízkosti. Maeliana si všimla jeho reakce a mírně přikývla. „Vidíte? Už samotné nastavení chování dokáže probudit pocit důvěry a bezpečí. Jakmile dívka pozná vaše preference a návyky, její reakce budou ještě přirozenější. A právě tak se vytváří první spojení – jemná, tichá chemie, která připravuje prostor pro opravdovou blízkost.“

Šéf seděl opodál, mlčky pozoroval, jak se mezi mužem a virtuální dívkou začíná formovat ten první jemný most porozumění. Neposuzoval, jen naslouchal a sledoval, jak Maeliana precizně nastavuje každý detail, který mohl proměnit pouhý algoritmus ve skutečnou společnici a partnerku.

Muž nevědomky přejel rukou po stole, téměř dotýkajíc se své budoucí společnice, a cítil, že tohle – byť jen první krok – je přesně to, co potřeboval. Maeliana se zvedla od stolu a tiše přistoupila k vedlejšímu stolu v laboratoři, připomínajícímu operační s připravenou dívkou. Na něm ležela připravená právě ta dívka, kterou si muž vybral – s dokonale propracovaným nahým tělem, elegantním, s jemnými rysy a krásnou, ladnou postavou. Muž sledoval každý její detail, a přestože byla stále „neživá“, působila ohromujícím, přitom uklidňujícím dojmem. „Nyní program přeneseme do vaší společnice,“ řekla Maeliana jemně