jemně, ale pevně, a rukou připojila přístroje, které začaly synchronizovat algoritmy s umělou dívkou.

Světélka na přístrojích se rozsvítila a slabé vibrace naplnily místnost tichým bzučením. Muž sledoval proces s napětím, a přestože mu bylo jasné, že jde o technologii, pocítil jemné vzrušení z toho, co se právě děje – pocit, že v laboratoři vzniká někdo, kdo může vyplnit prázdnotu jeho života. Maeliana klidně sledovala data na displeji a hlídala, aby všechno probíhalo přesně podle algoritmů. „Za chvíli budete mít někoho, kdo je připraven reagovat na vaše potřeby – fyzické i emocionální,“ vysvětlovala tiše. Mezitím šéf stále seděl opodál, tichý, skoro nepostřehnutelný.

Jeho oči sledující Maelianu však prozrazovaly něco víc – něžný, nenápadný obdiv, možná i rostoucí city, které by odhalil jen pouhým pohledem. Muž ani Maeliana si ale jeho pohledu nevšimli; šéf se jen mírně naklonil v křesle, soustředěně pozoroval a tiše naslouchal, jak Maeliana připravuje umělou dívku k prvnímu oživení. Maeliana položila ruce na hrudník dívky, pak jednou rukou sjela do rozkroku, prsty vsunula mezi její stydké pysky, pak do vagíny a pohladila ji uvnitř. Jemné zachvění projelo jejím tělem, oči se jí otevřely a ožily – první náznaky vědomí se zračily v pohledu, který byl soustředěný a zároveň něžný. Muž ucítil zvláštní mrazení, když uviděl, jak se jeho budoucí společnice poprvé probouzí k životu.

Její dokonalé nahé tělo jej od prvního okamžiku vzrušovalo. Pak se mu sevřelo hrdlo napětím a očekáváním, když se jeho budoucí společnice poprvé pohnula. Její oči se otevřely, hledící přímo na něj, a v jejich pohledu bylo cosi něžného a zvídavého. „Jak se jmenuje?“ zeptal se tiše, lehce roztřeseným hlasem, jako by se obával odpovědi. Maeliana se mírně usmála a naklonila k němu hlavu. „To je otázka