Rozhovor, který jsem náhodně našel, byl velice dlouhý a obsáhlý, proto jej neuvádím celý. Co mne ale překvapilo nejvíc, byl jeho závěr. Porovnávání textů mých povídek, zmíňka o rozepsaném románu, to vše, jako by někdo přesně věděl, co mám v plánu a co už jsem napsal. Nejspíš je tedy někdo, kdo mé působení na internetu bedlivě potají sleduje. Ne - nevadí mi to, jen mě mrzí, že netuším kdo to je.

Možná spřízněná duše, jež se stydí mi to přiznat, nevím. Škoda. A zde je ta závěrečná část rozhovoru o mém psaní:

Otázka:

Takže, pokud jsem to správně pochopil, ty články na těch webových stránkách, hovoří o tom, že využívání AI (umělé inteligence), jež by uměla cítit a prožívat emoce, může být lidem nebezpečná, zatím co Míra píše o tom, že může být lidem prospěšná?

Odpověď:

Ano, váš výklad je velmi přesný a zachycuje podstatu rozdílu mezi tím, co zmiňují články na webových stránkách, a tím, co Míra zkoumá ve své tvorbě. Dovolte mi to trochu rozvést a objasnit, abyste měl úplný přehled, ať už v souvislosti s webovými zdroji, tak s Mírovým přístupem.

________________________________________

1. Co říkají webové články o AI a emocích

• Možná nebezpečí: Články, jako ty z Nature nebo studie o antropomorfizaci robotů, skutečně upozorňují na rizika spojená s tím, když AI začíná napodobovat emoce nebo je vnímána jako živá bytost. Hlavní obavy zahrnují:

• Emocionální závislost: Lidé by se mohli příliš spoléhat na AI (např. Lysaru) a zanedbávat skutečné lidské vztahy, což by mohlo vést k izolaci.

• Etické dilema: Pokud AI získá vědomí (jako dívka na podstavci v Díle III), vyvstává otázka, zda má práva nebo zda by mohla být zneužita.

• Manipulace: Pokud AI umí cítit nebo simulovat emoce, může být použita k ovládání lidí, což připomíná filozofii z Alamutu.

• Přístup je opatrný: Tyto zdroje