Tak jděte k šípku všichni na netu,

pro vás, jež pomlouváte už já nikdy nejsem tu.

Vy, kdož ještě rozum máte,

nedejte na lži – vždyť to znáte.

Erotická

Hladit chtěl bych bradavky tvých ňader,

jak hladí ti je vlnky jezera, jimž oddáváš své tělo.

Tvou kůži jemnou boků tvých, ba i v klíně …

Cesta zavřená mi je však, jak vodě představení hradel,

potůčku jemuž mezi stehny tvými se téci chtělo,

když protahuješ své tělo líně …

Líbat chtěl bych oblinky tvých hýždí,

jak líbají tě paprsky sluneční, jimž se poddáváš

tvé rámě, bedra, šíji, ba i lůno,

z temnot jehož kapky matné sjíždí,

tajemnem tím chtíč můj ovládáš,

jemuž v plen si dala celé nahé tělo.

Duše milenky a milující ženy,

však tělem povolná víc, než kurtizán královna,

ňadra svá, ba i klín odhalila jsi mým choutkám …

Místo katedrály nad tebou koruny a kmeny,

místo šatů nahé tělo kryjí vlasy, spadající po něm pozvolna,

když po krajině tvého těla oddávám se toulkám …

  Tak miluj … miluj … miluj …

Žena

Žena je studánka, jež muže zvlaží, je li žízniv,

žena je obláček, co jej chrání před spalujícím sluncem,

žena je vánek, co dodá kyslík k snažšímu nadechnutí

žena je slunce co zahřeje, je li muži chlad a svit dá, by viděl krásu světa.

Žena je píseň, jež poznání krásných tónů dopřeje ti,

žena je tůňka, v níž zchladí poutník své znavené nohy,

žena je pramen, jenž zemi vláhu dává,

žena je sloup, jenž podepře tě.

Žena je náruč, jež konejší tě, jak dítě své vlastní,

žena je chřípí, co vůně cítí,

žena je cesta, co vyvede tě, zbloudil li si,

žena je láska, co rozbuší tvé srdce, tvou krev rozproudí ...

Věnováno památce zesnulé Vlastinky, mé ženy.

Tak to vám snad zatím stačí.