Jak jinak vyjádřit to, co je nepopsatelné?

Tak stejně se nedá nikdy přesně popsat, co vnímá člověk, jenž zvířecí řeči rozumí. Ten, který zná význam slov spisovatele Rudiarda Kiplinga, díky kterým si Mauglí rozuměl s ptáky, pantherem, vlky i hadem: "Sme stejné krve bratříčku, ty i já."

Setkání

Sedíce na skále

rozhlížel sem se do kraje,

rozmýšlel sem nad životem,

vždyť sám se řítím prostorem.

V tu ozval se zvuk ve skalách,

jak zachrastění kostí na márách.

To čísi kroky uslyšel jsem,

že by si šla smrtka pro mne až sem?

Však náhle můj údiv nastal …

copak jsem něco chlastal?

Stála tu náhle nade mnou diva krásná,

není to smrt, ale duše spásná …

Jak chtěla by mé hře dát mat,

beze studu odložila všechen šat.

Vstoupila do chladných vod

a z vlnek na hladině byla řádka not …

Hladinu v píseň rozeznělo její nahé tělo,

jak vyzvat k vášni by mě chtělo

a tůň v té chvíli byla plná vášně,

však nevěděl jsem myslí li to vážně.

Nad jezerem

Slunce se právě přehouplo přes zenit. Teplota vzduchu stoupala k dennímu vrcholu ... téměř se nedalo dýchat. Na malé jezerní molo, u kterého chyběla loďka, dopadly kroky vstupujícího muže. Možná je to jen rybář, který přišel zkusit štěstí, zda něco chytí? Ale kde má tedy udice?

Byl to postarší muž, dosti vysoký, štíhlý, ba až hubený, s prošedivělým plnovousem, zastřiženým pod bradou do pravidelné polokoule, avšak bez zaholení na krku a lících, stejně prošedivělými dlouhými vlasy splývajícími na záda a s hluboce vpadlýma hnědýma očima.

Oděn byl do lehkých zelených kalhot a staré vojenské plátěné košile. V pase široký kožený opasek, na něm se na levém boku houpalo zavěšené pouzdro s dýkou, zatím co na pravém smotaný dlouhý bič s krátkou rukojetí, splétaný z tenkých řemínků. Na zádech nesl podivnou velikou