, či něco podobného, zřejmě z nějakého silnějšího plátna, na první pohled připomínající starou tornu amerických vojáků z druhé světové války, jen o dost větší. Bylo to z podivného, neurčitého materiálu ve stejné barvě, jako jeho košile.

Došel až na okraj mola. Chvíli postál a hleděl na hladinu, v níž se odráželo slunce, až jej oslňovalo. Přimhouřil tedy oči a snažil se rozhlédnout, jako by pátral, zda je někde někdo v okolí. Vzhledem k tomu, že však nic neviděl, zaposlouchal se, zda mu něco neprozradí vzdálené zvuky. Neslyšel ale nic, co by prozrazovalo přítomnost někoho cizího. Tak se otočil hlavou směrem ke břehu a malým nenápadným, téměř neznatelným pohybem hlavy pokynul.

Ze stínu lesíka vyšli za ním na molo dva zcela černí psi, němečtí ovčáci a žena, která zřejmě celou dobu na tento pokyn čekala. Byla silnější postavy, ale s pěkným kulatým zadečkem, s většími i když již povadlými prsy, což také svědčilo o jejím již vyšším věku. I její vlasy byly již prošedivělé a spadávaly jí po zádech až do pasu, ohraničujíc svými prameny tváře nepravidelného, ale kulatého obličeje s vysokým čelem, avšak přesto jakoby dětského. Oči měla světlé, jakoby byli i ony věkem prošedivělé, byl v nich přesto vidět pohled plný něhy a lásky nejen k tomu muži, nýbrž i k celému jejímu okolí.

Vzhledem k vedru, které panovalo, byla jen velmi lehce přioděna v tenkém šátku, uvázaném okolo těla v podpaží, zahalujícím jen trochu její ňadra břicho a boky, přes něj měla okolo pasu opasek o poznání užší, než měl on. I ona měla na opasku zavěšené pouzdro s dýkou a na pravém boku měla za opaskem zavěšený ještě jeden šátek, stejně lehoučký, jako ten, který měla na těle. Oba šátky byli v též barvě splývající s barvami přírody okolo nich, jako jeho oblečení, aby nebyli nápadní. I ona nesla na zádech podobnou