hodně nepříjemné, ale ještě to nebylo nejhorší, ale jeho soumar, kterého vedl za sebou, to měl s nákladem na hřbetě horší. Naštěstí soumar nenesl těžkou výbavu, jakou by měl v zimě (kožešiny, teepee ..), ale jen lehkou letní, pár dek a podobných drobností.

Ale ani tento fakt neodradil jej a jeho koně od další cesty k cíli. Nevšímal si ani údivných, či výsměšných pohledů obyvatel vesnice, kterou v příštích chvílích projížděl, byl naprosto netečný k poznámkám, či pokřikování. Kabátec s třásněmi na hrudi a rukávech, opásaný koženým opaskem, za nímž měl zasunutou dlouhou dýku bez pochvy, překrýval tmavou košili, a na stehnech kalhoty sametově hnědé barvy, překryté koženými leginami, chránícími holeně před trny porostu, když se prodíral občas divočinou. Dlouhé prošedivělé vlasy mu vlály z pod stetsonu vmáčklého do čela, aby mu krempa kryla oči před oslněním pálícím sluncem na obloze.

Nebyl to indián, ačkoliv měl jejich vzezření. Byl to běloch. Ale indiána připomínal nejen výbavou, oblečením a vzhledem, ale hlavně svým klidem a netečností k lidem ve vsi. Nevšímal si jejich pokřikování, ani výsměšných poznámek.

Když pak projel vesnicí, tak dřív, než se vzpamatovali, zmizel někde v divočině.

Po nějakou dobu o něm nikdo neslyšel, až se jednoho dne stalo, že se ztratil jeden malý chlapec.

Jaký byl pak údiv lidí ze vsi, když po několika dnech marného pátrání se ve vsi objevil kůň toho bílého indiána a přivezl na hřbetě chlapce zcela v pořádku a zdravého. A když chlapec z koně seskočil, tak ten se otočil a sám zase zmizel v lesích.

Od toho dne již koně, ani indiána nikdo ze vsi nikdy neviděl ...

Láska je všechno a nic

Láska je balvan

jenž tlačí tě na hrudi

láska je křídel shluk perutí

stačí jen máchnout k vzlétnutí

Láska je sen tvé noci

jakmile tě uchopí do své moci