jméno a ze všeho nejdřív do ní vložila všechny ženské reprodukční orgány, přesně tak, jako později do Alisei. Chtěla, aby její nová dcera byla stoprocentní ženou se vším všudy. Dívka u monitoru otáčela další virtuální stránky a četla dál. Dozvěděla se, že tato umělá „dcera“ nyní žije, funguje jako Maelianina nejbližší asistentka a pomáhá své matce a stvořitelce navrhovat a vytvářet všechny další dívky.

A byl to právě vliv této první, milované dcery-asistentky, který všechno změnil. V zápiscích stálo, jak tato dívka Maelianu dlouho a vytrvale přesvědčovala: „Matko, pokud dáváme těmto novým bytostem život a cit, musíme jim dát i možnost zažít to největší štěstí – možnost stát se matkou. Nemůžeme jim ten dar upřít.“ Maeliana ji poslechla. Zmírnila své původní vědecké plány a od té doby se vkládání kompletních reprodukčních orgánů, dělohy a mléčných žláz stalo u každého nového modelu absolutním standardem. I u té, která měla jen zkoumat hnojiva a pěstovat rostliny. Dívka s dojetím hleděla na monitor, kde se před ní odkrýval celý ten hluboký rodinný příběh.

V osobních zápiscích Maeliany konečně objevila i jméno, které patřilo jak té zesnulé lidské dívce, tak její současné umělé kopii a asistentce. Jmenovala se Calyria. To jméno v sobě neslo hluboký význam, odvozený od slov calor – teplo či žár, a lyria – lyrická, písnivá hudba. Znamenalo to bytost teplou, žhavou, ale zároveň neskonale jemnou a milující. Bylo to velmi smyslné, zralé jméno, které dokonale vystihovalo povahu dívky, jež dokázala obměkčit vědecké srdce své matky a vybojovat pro všechny ostatní umělé bytosti dar mateřství.

Naše hrdinka v křesle si to jméno několikrát tiše zašeptala pro sebe. Calyria. Cítila k té neznámé asistentce obrovskou vděčnost za to, že díky ní má teď hluboko ve svém nitru ukrytou funkční