ztráty vlastního dítěte zasáhla Maelianu natolik hluboko do duše, že nedokázala tvořit dívky jiné, než byla její biologická dcera. Každá nová bytost, která zde dostala život, v sobě nesla odkaz, tvář a dokonalost té jedné jediné, kdysi ztracené dívky. Jak tak dívka listovala archivem dál, její pohled upoutal název další složky v Maelianiných osobních záznamech. Stálo tam: „Bezpečnost na cestách“. Zvědavě složku otevřela a s úžasem začala pročítat zápisky, ve kterých Maeliana s vědeckou posedlostí řešila problematiku bezpečnosti cestování.

Bylo jasné, že matka, jejíž dcera zemřela při těžké nehodě, chtěla udělat maximum pro to, aby své nové výtvory, ale především živé lidi, ochránila před jakýmkoliv vnějším nebezpečím, nárazem nebo havárií na cestách Alkieronu. Její srdce a vědomí ji nutilo vytvořit nový, naprosto bezpečný systém dopravy. Dívka se ponořila do čtení Maelianiných poznámek o vytváření tohoto revolučního systému dopravy. Dozvídala se, jak postupně zanikla nebezpečná pozemní, letecká i lodní doprava a jak byla nahrazena autonomními vznášedly napojenými na globální síť a řízenými umělou inteligencí. Při dalším listování však narazila na zápisky o jednom konkrétním, naprosto unikátním typu vznášedla.

Ta složka nesla jméno: Xelira. To, co o Xeliře četla, ji naprosto ohromilo a zaplavilo novou vlnou úžasu nad genialitou své stvořitelky. Xelira totiž nebyla jen obyčejným dopravním prostředkem. Byla to bytost se schopností vnímat a hluboce milovat lidi. V Maelianiných plánech bylo jasně vidět, že toto vznášedlo záměrně nemá žádná klasická zadní sedadla.

Místo nich bylo vybaveno prostorným, pohodlným lůžkem pro milence. Xelira byla navržena tak, aby se lidé nebo umělé bytosti mohli v jejím bezpečném nitru během cestování nerušeně oddávat milostným hrátkám a sexu