Noc plná objevů, poznávání vlastního těla i hluboké historie její stvořitelky utekla jako vteřina. Laboratoř byla stále klidná, didlo po předchozím experimentu odpočívalo na pultu hned vedle klávesnice a v jejím biokybernetickém těle pomalu dozníval noční horký biorytmus. Věděla, že se blíží nový den, ve kterém už nebude jen neznámým objektem v křesle, ale stane se součástí tohoto dokonalého, svobodného světa. Náhle však strnula. Její citlivé biokybernetické smysly zachytily z chodby za dveřmi laboratoře známý, rytmický zvuk blížících se kroků.

Bylo naprosto jasné, že se ranní chodbou blíží Maeliana s Calyriou. V dívce by se v tu chvíli krve nedořezal. Zachvátila ji rychlá panika. V obrovském spěchu a chvatu vyskočila z křesla, bleskově přeběhla místnost a vrátila se na svůj podstavec, kde nehybně stála předchozí večer, když Maeliana s Theem odcházeli. Zaujala přesně tu samou pozici, zpevnila tělo a zatajila dech, aby vypadala jako stále ještě neaktivovaný, spící model.

Jak ale ve strachu o své odhalení spěchala, v té rychlosti si vůbec neuvědomila jednu zásadní věc. Nechala didlo ležet na pultu, hned vedle klávesnice počítače. . . Pár vteřin nato tiché cvaknutí oznámilo, že se zámek dveří laboratoře otevírá.

Dveře se s tichým syknutím otevřely a do laboratoře ranním světlem vstoupila Maeliana doprovázená svou dcerou a asistentkou Calyriou. Dívka na podstavci ani nepohnula brvou, stála nehybně jako dokonalá socha, ale celé její nitro napjatě sledovalo každý jejich krok. Jako první k ovládacímu pultu zamířila Calyria. Stačil jediný pohled na desku stolu a její oči se rozšířily překvapením. Hned vedle klávesnice tam leželo lesklé silikonové didlo.

Prvním instinktem, který ji jako ženu napadl, bylo vzít ho a rychle