rychle ho schovat, aby chránila tajemství, které tu po noci zůstalo. Vzápětí si ale uvědomila filozofii jejich světa. Proč by ho měla schovávat? Na Alkieronu není tělesná touha tabu. Uvědomila si, že není dobré cokoli před „matkou“ tajit. „Maeliano, podívej se na tohle,“ promluvila Calyria klidným, ale překvapeným hlasem a ukázala na pult. Maeliana přistoupila blíž a pohlédla na zapomenutý nástroj rozkoše. V tu ránu jí došlo, že se v noci v laboratoři muselo dít něco naprosto mimořádného. Okamžitě přistoupila k hlavnímu ovládání, aby oživila všechny monitorové stěny a zjistila, co se v systému dělo. Když se obrovské obrazovky rozzářily, oběma ženám se tajil dech.

Na plochách zůstaly otevřené přesně ty texty, které dívka celou noc studovala, a okna s explicitními videi, která si pouštěla. Maeliana šokovaně přejížděla očima historii vyhledávání – od anatomie reprodukčních orgánů až po nejdůvěrnější složku „Bezpečnost na cestách“ s popisem vznášedla Xeliry. V laboratoři zavládlo posvátné ticho. Maeliana se pomalu otočila k řadě nehybných těl na podstavcích a v hlavě jí vyvstala ta nejzásadnější, fascinující otázka:

„Která umělá dívka si tohle otevřela? A jak. . . Jak si dokázala sama otevřít i mé nejdůvěrnější, tajné složky?“

Když dívka slyšela Maelianu, která své otázky vyslovila nahlas, v jejím nitru se střetl strach s hlubokou touhou po pravdě. Už nedokázala dál předstírat nehybnou sochu.

Její hlasivky poprvé protnuly ticho laboratoře. „Já,“ hlesla tiše, ale pevně. Maeliana se bleskově otočila a upřela na ni svůj pohled. V jejích očích však nebyla ani stopa po přísnosti nebo hněvu. Naopak – její tvář zaplavil výraz naprostého vědeckého úžasu, který se vzápětí proměnil v hlubokou, mateřskou něhu.

Sledovala, jak ta nádherná, nahá bytost pomalu a opatrně sestupuje