zkoumat okolí, až se její pohled zastavil na protějším chodníku. Procházel tam mladík. Měl štíhlou postavu, jiskru v oku a Seraphině byl od prvního okamžiku nesmírně sympatický. Cosi v jeho energii ji magneticky přitahovalo a její biokybernetické tělo okamžitě vyslalo jasný signál – chci ho poznat.

Seraphina na nic nečekala. S úsměvem přešla ulici a zastavila se přímo před ním. „Ahoj,“ oslovila ho přívětivě. Mladík překvapeně, ale s neskrývaným obdivem pohlédl na její dokonalou nahou postavu a zvídavé oči. „Ahoj,“ odpověděl s úsměvem. „Tebe jsem tady ve čtvrti ještě neviděl.“

„Jsem tu nová,“ prohodila Seraphina s lišáckým jiskřením v hlase. „Teprve objevuji krásy tohoto místa. Nešel bys se mnou kousek? Támhle na náměstí je malý parčík s trávou a lavičkami, mohli bychom si spolu sednout a popovídat si.“

Mladík se podíval do jejích horkých, dychtivých očí, přejel pohledem po jejím celém dokonalém těle a nenechal se dvakrát pobízet. „Velmi rád. Stejně nikam nespěchám,“ přikývl a jeho úd dával znát své vzrušení. Společně došli na náměstí, kde se uprostřed zeleně rozkládal klidný parčík. Slunce se opíralo do měkké trávy a Seraphina mladíka vedla rovnou tam, dál od hlavního ruchu ulice.

Jakmile se posadili do trávy, veškerá Seraphinina teoretická touha z noci propukla naplno. Byla to ta divoká, nezdolná Seraphina, která chtěla poznat všechno a hned. Natočila se k němu, položila mu ruku na rameno a začala ho jemně, ale velmi sebejistě hladit po hrudi a krku. Její prsty sjížděly níž, až k podbřišku a jasně mu dávaly najevo, že její úmysly nejsou jen u povídání. Chmýří studu z ní úplně opadlo.

Svlékala z něj pohledem poslední zábrany a s horkým dechem mu šeptala do tváře, jak moc touží pocítit jeho blízkost. Mladík byl její krásou a nespoutanou dravostí naprosto okouzlen