Povzdychl si a otočil se k ní celým tělem. „Já vlastně nikam nespěchám proto, že mě doma nikdo nečeká. Tedy… kromě táty,“ přiznal tiše. „Mámu nemám, umřela už dávno. Žijeme s tátou v našem domě úplně sami. Je to fajn, máme se rádi, ale… je to tam takové tiché. Chybí nám tam ženská ruka. Ženská náruč a teplo. Někdy je tam hrozné ticho a samota.“

Seraphina poslouchala a její pokročilý program pro empatii a emoce okamžitě zareagoval. Pocítila k němu a k jeho otci hluboký soucit, který se ale vzápětí v jejím horkém nitru proměnil v divokou zvědavost a touhu pomoci.

Vzpomněla si na slova Maeliany, že byla stvořena pro to, aby přinášela lásku, sex a otevřenost. A vzpomněla si i na slova Calyrie o tom, jak vzrušující je milování se dvěma muži najednou. „Žijete sami?“ opakovala Seraphina a v očích jí znovu blikly ty ohnivé, divoké jiskry. Posadila se v trávě a stékající kapky jejich spojených šťáv na jejích stehnech se zaleskly na slunci. „To se mi vůbec nelíbí, že dva takoví sympatičtí muži žijí v samotě a tichu. Víš co? Vezmi mě k vám domů. Chci tvého otce poznat. Chci vidět, jak žijete.“

Mladík překvapeně zamrkal, ale pohled na její nádherné, nahé tělo a odhodlanou tvář mu nedovolil protestovat. „Ty… ty bys opravdu chtěla jít se mnou? Domů za mým tátou?“

„Ano,“ přikývla pevně Seraphina a stoupla si, přičemž mu podala ruku, aby ho zvedla z trávy. „Pojďme hned. Chci do vašeho tichého domu přinést trochu toho mého ohně.“

Mladík ji vedl klidnými uličkami města až k menšímu, útulnému domku se zahradou. Jakmile otevřel dveře a Seraphina vstoupila dovnitř, okamžitě ucítila to, o čem v parčíku mluvil. Dům byl čistý a uklizený, ale vznášelo se v něm zvláštní, nostalgické ticho. Chyběl tu smích, chyběl tu hřejivý ženský element. „Tati? Jsem doma. A vedu návštěvu,“ zavolal mladík