Calyria se na ni podívala s nesmírným obdivem a hrdostí. „To je úžasné, Seraphino. Vyzkoušela jsi v praxi to, o čem jsme mluvily? Opravdu sex ve třech? A tvé velké srdce dokázalo obejmout oba najednou? To dokazuje, jak dokonalá jsi.“

„Ano, bylo to přesně tak a já je oba teď miluju,“ odpověděla jí Seraphina. Maeliana k ní přistoupila blíž a vzala její dlaně do svých. „Je to naprosto v pořádku a správné, má divoško. Byla jsi stvořena právě pro lásku a pro to, abys ji šířila tam, kde chybí. Tvá svoboda je tvým největším darem a ty tak můžeš plnit své poslání.“

Maeliana i Calyria Seraphinu pevně a vřele objaly.

Každá ji políbila na tvář, následně na bradavky ňader a pak, v naprostém souladu s obvyklými, něžnými rituály loučení mezi ženami na Alkieronu, sjely rukama dolů k jejímu klínu. Jemně, procítěně a láskyplně ji pohladily na stydkých pyscích. Bylo to vzrušující, neuvěřitelně teplé gesto, kterým jí popřály všechno štěstí světa na její nové cestě. „Leť za nimi jako krásná milující labuť a buď s nimi šťastná,“ pošeptala jí Maeliana. Seraphina jim naposledy věnovala vděčný pohled, něžné polibky, pak se otočila a s lehkým srdcem vyšla z laboratoře vstříc svému novému životu, kde na ni čekala náruč dvou milovaných mužů.