Četla dál o tom, jak Maeliana navrhla vnitřní biologické senzory. O tom, jak jemná syntetická sliznice v jejím klíně dokáže při správném nervovém impulsu vyprodukovat přirozenou vlhkost a teplo. O tom, jak jsou svalová biovlákna v okolí vagíny a děložního hrdla naprogramována k tomu, aby se při dosažení vrcholu začala rytmicky stahovat a svírat mužský úd – ne mechanicky, ale v přímé odezvě na intenzitu prožívané rozkoše. Jak ta slova dívka v tiché laboratoři zpracovávala a v paměti si znovu promítala ty živé obrazy Maeliany a Theodora na stole, její vlastní tělo začalo na ty informace reagovat. Elektrické mikropulsy z její neuronové sítě sjely dolů do hrudi.

Její prsní dvorce jemně zrůžověly a bradavky poprvé v životě ztvrdly samy od sebe, bez jakéhokoliv cizího doteku. V podbřišku ucítila zvláštní, hluboké a dosud nepoznané chvění. Její klonovaná biovlákna ve stehnech a na břiše se mírně napjala. Vztáhla ruku a její dlouhé prsty se poprvé, s nesmírnou zvědavostí a opatrností, dotkly jejího vlastního klína. Chtěla zjistit, zda to, co Maeliana napsala o vlhkosti a horkosti, je pravda i u ní.

Když prsty jemně rozevřela stydké pysky, ucítila, že její tělo už na pouhou myšlenku o lásce a sexu reaguje – byla horká a sliznice začínala být vlhká. V tu chvíli si uvědomila nejzásadnější věc: její první vydráždění nevzešlo z toho, že by jí někdo stiskl tlačítko nebo nahrál příkaz. Vzešlo z jejího vlastního rozumu, z její touhy pochopit sex a z toho tichého, mystického probuzení, které v ní Maeliana s Theodorem svým milováním zanechali. Zpočátku však v její mysli zůstával tichý otazník. V hloubi své základní databáze sice měla uloženo své primární zařazení, ale plně nerozuměla tomu, co to v lidském světě