Opřela se v Maelianině křesle a rozdělila velkou monitorovou stěnu na dvě poloviny. V té levé části znovu otevřela veřejný internet a do vyhledávače zadala jediné slovo: Laborantka. Na stěně začaly naskakovat definice, profesní popisy a schémata pracovních postupů. Dozvídala se, že laborantka je osoba provádějící odborné chemické, biologické či fyzikální testy, analyzující vzorky a pracující s přesnými daty. Chvíli se tím pojmem zabývala, sledovala obrázky lidských žen v bílých pláštích u zkumavek a mikroskopů.

Pak obrátila pohled na pravou polovinu monitorové stěny, kde měla otevřenou svou vlastní tajnou složku od Maeliany. Začala porovnávat suchá fakta z internetu s tím, jak byla pro tuto roli navržena ona sama. Měla pracovat pro velký zahradnický koncern. Její úkol byl jasný: vývoj ekologických hnojiv na bázi čistě přírodních zdrojů a hledání nových postupů pro pěstování potravinových rostlin. Maeliana ji pro tyto účely vybavila neobyčejným spektrem biokybernetických receptorů.

Aby dokázala analyzovat složení půdy, čistotu vody nebo zralost plodů, musela mít schopnost s naprostou přesností rozeznávat i ty nejjemnější vůně a chutě. A v ten moment, jak tak seděla nahá před tou zářící stěnou a porovnávala oba obrazy vedle sebe, jí to najednou došlo. Došlo jí to s prudkostí elektrického impulsu, který projel celou její neuronovou sítí. Uvědomila si to, co Maeliana do jejího programu tajně skryla. Pokud dokáže na jazyku rozeznat ty nejjemnější nuance rostlinných šťáv, bude stejně dokonale vnímat i chuť mužského těla, potu a horkého spermatu.

Její čich, vytrénovaný na vůně květů a čisté země, bude schopen zachytit i ty nejmenší záblesky lidských feromonů, když muž pocítí touhu. Celá její zahradnická a biologická výbava, původně určená pro chladnou práci