pohybovaly vizážistky, upravovaly jim make-up, měnily účesy nebo přidávaly šperky. Pro modelky to byla naprostá rutina, žádný stud neexistoval. Byly to profesionálky, pro které byla nahota v ten moment jen další pracovní fází. Pro mě to byla fotografická výzva.

Okamžitě jsem zvedl fotoaparát a začal zachycovat ten kontrast: dívka vteřinu předtím obnažená a v klidu, a o chvíli později už vklouzávající do druhého modelu, tentokrát v něžných pastelových barvách, které ale díky své průhlednosti nechávaly vše podstatné stále odhalené. Natálie se pohybovala mezi nimi, její oči sledovaly každou změnu v líčení i každé gesto, a já jsem se stal neviditelným pozorovatelem. Tenhle proces převlékání, kdy se „bílá víla“ během pár minut změnila v „pastelovou bytost“, byl mnohem silnější než samotná přehlídka na mole. Sledoval jsem detailní práci vizážistek, jak precizně nanášejí barvy na obličeje dívek, které tam jen tak seděly – nahé, uvolněné, plně soustředěné na svou práci. Bylo to fascinující divadlo.

Jedna dívka se zrovna nechávala zdobit masivním náhrdelníkem, zatímco jí kadeřnice dokončovala účes, a do toho všeho už si ostatní začaly oblékat modely v pastelových barvách. Ten kontrast mezi chladnou profesionalitou v jejich očích a jejich naprostou obnažeností byl elektrizující. Byly to naprosté profesionálky, pro které nahota v tomhle prostředí byla naprosto přirozená. Nestyděly se před týmem, ani před mým objektivem. Zatímco některé byly natolik ponořené do práce vizážistek, že o mně ani nevěděly, jiné byly jiného ražení.

Když se podívaly do zrcadla a uviděly mě za svými zády, jak si je prohlížím přes hledáček, neuhly pohledem. Naopak – klidně se ke mně natočily, s úsměvem mi na zlomek sekundy nastavily své nahé tělo, odhalená prsa i klín, a s naprostou samozřejmostí se nechaly