cítila, že mám objektiv zamířený na ni, mírně se zavlnila tak, aby se proužky látky posunuly a její prsa i klín byly plně odhaleny.

Nebyla to náhoda, byl to záměr – chtěla, abych to zachytil. Chtěla, aby ty fotografie existovaly. V tu chvíli se sálem rozlehl šílený potlesk, který téměř přehlušil hudbu; lidé byli v naprostém úžasu. Když se Natálka po chvíli narovnala, aby šaty opět „srovnala“ do jejich provokativní polohy, byl to dokonalý okamžik. Pozvolna se otočila a ladně odešla zpět do zákulisí, přičemž mi dopřála pohled na svou odhalenou postavu zezadu.

Jakmile zmizela za závěsem, nečekal jsem ani vteřinu. Sbalil jsem techniku, požádal sekuriťáka o dohled a běžel za ní. V zákulisí jsem ji zastihl, jak si právě šaty svléká. „Lásko, to je neuvěřitelné! Co tě to napadlo?“ vypravil jsem ze sebe. Usmála se a podívala se na mě: „Miláčku, já tomu nemohla odolat. Když jsem je uviděla, věděla jsem, že je musím mít. Nechala jsem si je upravit přesně na míru.“

„Ale vždyť jsi říkala, že bys v nich nikam nešla,“ připomněl jsem jí překvapeně. „Na ulici ne, to je pravda. Ale říkala jsem, že občas bychom měli vyrazit na nějaký erotický ples. A proto je mám. Pojedeme na první, na který narazíme. A věř mi, že tam budeš fotit – budeš tam fotit mě v těchto šatech, protože já tam jinam nebudu,“ řekla odhodlaně. V tu chvíli se ve dveřích objevila návrhářka. Smála se, slyšela všechno. „Tak tohle je správná odvaha,“ řekla a podívala se na Natálii. „Je potřeba milovat své vlastní tělo a mít odvahu ho ukázat. To je přesně to, o čem mluvím.“

Když jsme později odjížděli, Natálka si s sebou v ochranném obalu odnášela ten poklad. „Kolik tě stály?“ zeptal jsem se zvědavě. Natálka se jen tajemně usmála: „Představ si, lásko, darovala mi je.“

Když jsme večer předtím odcházeli z redakce, papírovou