obavy, že tohle by si na sebe na veřejnost žádná ženská nevzala. Vždyť by na ulici byla skoro nahá! Ale fakt je ten, že je to něco úžasného a nádherného.“

Zaklonil jsem hlavu, abych se na ni mohl podívat, a s úsměvem jsem odpověděl: „To je sice pravda, ale řekni – copak to není vyloženě umělecké dílo?“

„No jistěže je,“ přitakala okamžitě. „A právě proto bych si to hned pořídila! Na ulici bych v tom asi vyjít nemohla, ale představ si takové šaty třeba na erotický ples. . . To by bylo něco nesmírně úžasného.“

Vzájemně jsme se na sebe usmáli, ale v tu chvíli nás vyrušil zvuk otevíraných dveří. Do naší kanceláře rázným krokem vstoupil šéfredaktor. „Hele,“ spustil hned od prahu, „teď mi přišel mail z té módní agentury, že by tě hrozně chtěli na jednu exkluzivní přehlídku.“

Otočil jsem se na židli k šéfovi. „No, zrovna na to s Naty koukáme, mně ten mail přistál ve schránce před minutou.“

Šéfredaktor uznale pokýval hlavou. „No doufám, že do toho půjdeš. Vždyť pro naši redakci je to obrovská prestiž a skvělá nabídka!“

Natálka se na něj usmála a hned mě nenechala na pochybách: „No jistě, šéfe, s tím stoprocentně počítejte. Půjdeme tam společně – já mu k tomu napíšu texty a on udělá ty své profesionální fotky.“

Šéfredaktor se jen usmál a mávl nad tím rukou. „No jasně, moji dva milenci. Vy dva prostě bez sebe nedáte ani ránu. Ale fakt je ten, že jste perfektní tým. Já jsem s vámi stoprocentně spokojený. Je to prostě jasné, vy dva bez sebe nemůžete žít – však se to ví v celé redakci a všichni si z vás kvůli tomu střílí. Ale mně to nevadí, mně to naopak vyhovuje. Jste dvojice, která je pro mě k nezaplacení. Nebýt vás, tak v téhle redakci nemám tak dokonalé reportáže.“

Natálka nezčervenala. Naopak se usmála a s výrazem plným čisté lásky mě objala kolem krku.

Přitulila se ke