veškerou techniku, kterou jsem z redakce dovezl. Rozestavěl jsem stativy, zapojil silné světlomety a seřídil fotoaparát, aby bylo osvětlení pro ty odvážné modely naprosto dokonalé. Natálka si mezitím nachystala tablet – papír a tužku už dávno nepoužívala, všechny své poznámky a postřehy k modelům si psala rovnou digitálně.

Šéfka agentury pak nechala na molo nastoupit několik modelek. Byla to nezbytná technická zkouška před samotnou večerní přehlídkou, zatím bez hostů a diváků v sále. Potřebovali jsme si v klidu vyzkoušet, z jakých úhlů bude nejlepší fotit, jak na látku padá ostré světlo reflektorů a jak bude Naty jednotlivé odvážné modely do textu popisovat. Sál byl zatím tichý, ale atmosféra už teď byla nabitá očekáváním toho velkého večera. Po skončení technické zkoušky dole u mola nás návrhářka opět pozvala k sobě nahoru do ateliéru.

Její sekretářka tam pro nás mezitím připravila lehké osvěžení, výbornou kávu a nějaké drobné občerstvení. Pohodlně jsme se usadili a u šálku horké kávy jsme ještě chvíli společně povídali a dolaďovali detaily. Návrhářka nám u toho ukázala několik dalších návrhů, které připravovala do budoucna a měla je zatím jen naskicované na papíře. Byly velice zajímavé a pěkné, ale v duchu jsem musel přiznat, že její vize jsou čím dál tím odvážnější. „Ale to je úžasné. . .“ nedalo mi to, abych jí to neřekl. „Vždyť ty šaty jsou úplně sexy, naprosto erotické. Takové často navrhují spíše muži, ale u vás, coby ženy, mě to překvapuje,“ vyslovil jsem svou myšlenku. „Ano, je to tak,“ odvětila mi. „Jenže já chci, aby se ženy nebály ukázat se i takto. Chci, aby se naučily milovat svá těla, aby si jich samy vážily.“

Natálie k tomu sice nic neříkala, ale s neskrývaným obdivem si ty kresby a malby znovu podrobně prohlížela. Návrhářka se podívala na Natálii,