Model, který měla na sobě, byl víc než jen odvážný – byla to provokace. Šaty, pokud se to tak vůbec dalo nazvat, byly střižené jako extrémně krátké super mini, vytvořené ze zcela průhledného, jemného materiálu, který na těle téměř nebyl znát. Po obou bocích se táhly hluboké rozparky sahající od stehen až vysoko do pasu, díky nimž bylo jasné, že pod nimi modelka nemá absolutně nic – ani prádlo, které by stejně nebylo možné skrýt. Horní díl byl tvořen pouze dvěma úzkými proužky látky, které zakrývaly ňadra a byly svázané za krkem. Bylo to všechno.

Kousek látky vpředu, kousek vzadu a dva proužky na ňadrech. Víc látky na těle neměla. Když procházela molem kolem mě a došla až na jeho konec, zastavila se přímo proti mému fotoaparátu. V tu chvíli jsem si všiml, že průhlednost toho materiálu je tak dokonalá, že jsem skrze něj viděl každý jemný pohyb jejích svalů mezi jednotlivými kroky. V němém úžasu mi docházelo, že vidím pod tenkou látkou celá její ňadra, široké prsní dvorce a dokonale vystouplé bradavky.

Jak kráčela, mohl jsem rozpoznat i jemné pohyby stydkých pysků mezi stehny. Celý ten model byl navržen tak, aby prakticky nic nezakrýval, jen podtrhoval nahotu, která pod průhlednou textilií zářila v ostrém světle světlometů. Sál na okamžik ztuhl v němém úžasu. Cítil jsem, jak se Natálie vedle mě napjala a její prsty se na moment zastavily nad displejem tabletu, než začala horečnatě psát první dojmy. Byla to jasná deklarace svobody, o které návrhářka mluvila – žádné bariéry, jen čisté sebevědomí.

Naštěstí jsem v ten pravý moment nezaváhal. Podařilo se mi několikrát stisknout spoušť právě ve chvíli, kdy byla kousek ode mě, a zachytit tak detailní záběry jejího odhaleného klína.