představivosti. Natálie vedle mě horečnatě zapisovala postřehy do tabletu a já jsem fotil jeden snímek za druhým. Sotva jsem stíhal; byl jsem neustále v úžasu z toho, co všechno se přede mnou na mole objevuje. V sále se začalo ozývat špitání, nesmělé, ale čím dál zřetelnější, a to především ženské hlasy.

Jinak ale přehlídku nikdo nerušil, všichni byli pohlceni tou zvláštní, elektrizující atmosférou. V tu chvíli přišel okamžik, který nás všechny v sále, a Natálku obzvlášť, doslova ochromil. Byl to ten nejšokující a nejúchvatnější model, jaký se zatím na mole objevil. Modelka, která vykročila zpoza závěsu, měla na sobě šaty, jež popíraly veškeré zákony módy. Byly sněhově bílé, průhledné a střižené tak odvážně, že to bralo dech.

Po obou bocích se táhly rozparky sahající až do podpaží, které odhalovaly celé boky a linii nohou v celé jejich délce. Spodní část šatů tvořily jen dva úzké, asi deset centimetrů široké průhledné proužky látky, které visely vpředu a vzadu, zatímco zbytek šatů tvořily oblouky vycházející z boků. Horní díl byl ještě provokativnější. Tvořily ho jen úzké proužky látky, které zakrývaly bradavky a prsní dvorce, zatímco vše ostatní zůstávalo vystaveno na odiv. Tyto proužky vedly vzhůru za krk, kde se spojovaly v jemnou mašličku, která se v záplavě vlasů téměř ztrácela.

Když se modelka otočila, naskytl se nám pohled na její zcela obnažená záda, ale její přítomnost byla tak podmanivá, že si toho člověk skoro ani nevšiml. Všechnu pozornost totiž poutala její neuvěřitelná hříva dlouhých, uhlově černých vlasů. Byly tak dlouhé, že jí padaly až na zem, a když kráčela, táhla je za sebou jako skutečnou, živou vlečku. Sál na vteřinu přestal dýchat. Bylo to tak krásné a zároveň tak provokativní, že i ten nejmenší zvuk v sále utichl.

Cítil jsem, jak se mi třesou