„Cože? Ty jsi bez auta? Tak to ne člověče, to musím říct tady u nás chlapům a něco ti pořídíme. Můžem ti odprodat nějaký ojetý teréňák tady od některých hajných, nechceš?“ hlaholil s nadšením.

Pak se na okamžik odmlčel a nakonec zahřímal: „Tak mi si pro něj přijedeme.“

„Jasně, ale až ti dám vědět, napřed ho na to musím připravit a možná budu muset i přemlouvat.“

„To nechám na tebe. Až mi zavoláš, že máme pro něj vyrazit, tak přijedeme. A to auto ti rovnou dovezeme,“ zahulákal mi do ucha a pak zavěsil.

Ani jsem mu nestihl říct, že na to auto nebudu mít peníze. Ale jak jsem ho i ostatní chlapy z těch hor znal, nakonec mi je asi nechají zadarmo, jen zařídí přepis a to bude celé.

Pak jsem uslyšel šramot z kuchyně. Tušil jsem, že ona už je vykoupaná a šla se podívat, co je kde za zásoby, aby něco opravdu uvařila. Váhal jsem, zda mám jít zvědavě za ní, nebo ještě zkusit zavolat kvůli možnostem její práce. Přemýšlel jsem, kam se ozvat prvně, komu zavolat a zkusit pátrat po možnostech práce pro ni.

Nakonec mě zvědavost přemohla, tak jsem vykročil ke kuchyni.

Žduchl jsem do lítaček a vešel. Kuchyň byla téměř plná páry, ale i tak jsem ji spatřil.

Byla nahá. Zůstal jsem stát mezi těmi dveřmi, jako opařený.