Erotic dating and a social network for adults

Amber - Nová posila týmu

"Patřím k lidem, kteří vnímají svět všemi smysly. Mou největší vášní je malování- je pro mě přirozeným vyjádřením toho, co prožívám. A proto i moje masáž je o dokonalém propojení. Dokážu se úplně odevzdat a vnímat každé tvé přání. Baví mě objevovat, co tě vzrušuje a ráda se přizpůsobím tvým ...." 

 www.cmklub.cz/amber 

#erotickemasaze 

Trávila u toho téměř celé dny. Nechodil jsem za ní, nechtěl jsem ji rušit. Vstupoval jsem do své ložnice až večer před spaním, když už v ní nebyla, nebo před obědem, když byla v kuchyni a vařila.

Sedávali jsme spolu pouze u jídla, ráno při snídani, u oběda a k večeři. Jinak jsem jí nechával prostor a čas na to, co mi bylo jasné, že potřebuje.

Pak přišel den, kdy mi u snídaně řekla: „Budeš mít na mě chvilku čas?“

„Jistě, pokud něco potřebuješ,“ zněla má odpověď.

„Chci se ti ukázat v šatech, co jsem si ušila, zda mi budou slušet a zda v nich mohu jít třeba do města,“ vysvětlila mi.

„Tak to mě zajímá, rád se na ně podívám,“ odvětil jsem jí.

Když sklidila ze stolu, stále ještě nahá, jak už v tomhle domě začínalo být zvykem a normou, zmizela na schodech v patře. Pak jsem slyšel její kroky, jak se vrací dolů. S velkým balíkem proběhla do mé ložnice a jen mezi dveřmi mě žádala: „Zůstaň tady, hned se ti ukážu.“

Tak jsem dál seděl a čekal.

Pak vyšla ze dveří ložnice a postavila se doprostřed obýváku tak, abych na ni dokonale viděl.

Měla na sobě krásné šaty se vzorem rozkvetlých růží. Poznal jsem hned, že použila látku určenou původně na ložní povlečení. Bylo to pochopitelné, ta na ubrusy by byla moc těžká, neprodyšná a hrubá, z toho by jí nebylo příjemně na kůži.

Ty šaty navíc měly dost odvážný střih. Hluboký výstřih mezi ňadry odhalující i pupík, úplně holá záda a vysoký rozparek na levé straně, odhalující celou levou nohu a levý bok až nad pas. Na první pohled tedy bylo taky poznat, že na těle nemá žádné spodní prádlo.

Při jejím dokonalém těle, jejích proporcích a tvarech teď skutečně vypadala jako modelka na přehlídkovém mole. Byla úchvatně krásná a mě vůbec nezarazila ta odvaha toho modelu, co na sobě měla. Jistě si své krásy byla naprosto vědomá.

Chvíli se jen tak otáčela

Chtěl bys mě?

Miluju lízání. Hlavně když to chlap umí. Jak to máte vy? Holky / pánové? Tímto končím referát a otevírám diskuzi 😎

Ahoj najdu někoho z Kladna udělám cokoliv budete chtít

„Díky, odvětil jsem a hned začal vysvětlovat, co bude dál: „Až si něco na sebe ušiješ, zajdeme pro ty tvé papíry, budeš je potřebovat. A taky je třeba najít toho tvého ,Edu´, potřebuji mu vysvětlit, že se musí vrátit do života. Jen se obávám, že se mnou nebude chtít mluvit.“

„Pro Edu? A co mu chceš?“ zeptala se.

„Mám pro něj taky práci.“

„S tím nepočítej, on do žádné fabriky nepůjde, na to ho dobře znám,“ řekla smutně.

„Nemusí, ale v horách na severu polesnýmu chybí hajnej,“ odvětil jsem.

„Fakt?“ vyhrkla: „Jak to víš?“

„Je to můj starý přítel už od dětství. Já je tam v těch horách prožil. Už tehdy jsme byli kamarádi. Volal jsem mu. On jeho případ dokonce zná, není to Eda, ale Jan. Pochází z podkrkonoší. Tu hájovnu, kde bude dál žít a sloužit, má domluvenou.“

„Ty bláho, si dobrej, tohle jsem nečekala. Dík ti za Edu předem,“ vydechla.

„Ještě není za co, jen mi s ním budeš muset pomoct jej přesvědčit.“

„Jasně, Eda na mě dá. Ví, že jsem mu hodně pomáhala, věří mi. Tohle můžeš nechat na mě,“ oddechlo se jí.

Po jídle jsem ji provedl domem.

Vyšli jsme do patra, kde byly původní pokoje pro hosty zájezdního hostince. Vlastně kdysi sloužil nejen jako hospoda, ale taky něco jako penzion, jen se v té době tomu říkávalo ,zájezdní hostinec´ a mě se to staré označení zamlouvalo víc, jak moderní slovo ,penzion´.

Řekl jsem jí, že si může v jednom z nich, kde ještě zůstala postel s madracemi, zařídit svůj vlastní pokoj, stačí si opravit peřinu a polštář, vyprat některé to staré povlečení z kumbálu pod schody, vybavit si i vedlejší pokoj pro své potřeby a má bydlení hotové.

„A kde jsou postele z těch dalších pokojů?“ zeptala se.

„Rozmontované,“ vysvětloval jsem jí: „materiál jsem použil na nábytek, co mám v obýváku a své ložnici. Jak jsi už poznala, obývák mám z bývalého lokálu a ložnici z bývalého salonku.“

„Ano, to už vím,“ odpověděla mi s klidem.

Několik dalších dní sedávala v mé ložnici, mezi tím, co jsem seděl v obýváku. Slýchával jsem jen vrkot šicího stroje. Bylo mi jasné, že si šije oblečení a asi též povlečení na svou postel.

Tento týden se na Vás ve středu a v pátek vyjímečně těšíme už od 9:00 😍 Kdo si dá ranní masáž? Těšit se na Vás budou Hanka a Jennifer   

 www.cmklub.cz 

Dnešní polední orgasmus 🤤🤤🤤 po dvou letech, hovězí zadní se smetanovou omáčkou a čerstvé bylinky😁

"Co chceš?" ozval se mi za zády hrubý hlas.

Zněl uraženě, tvrdě, jako když se na vás někdo naštvaně oboří.

Lidé v celém bistru ztichli. Hluk předešlých hovorů zmlkl.

Pozvedl jsem hlavu. Viděl jsem, jak na mě všichni koukají.

Otočil jsem se a spatřil za zády muže, sotva stojícího na nohou.

Bylo vidět, že téměř neudrží stabilitu.

Byl špinavý, otrhaný kabát mu sotva držel po hromadě.

"Dáš hostům pokoj ty ožralá opice?" ozval se hlas číšníka.

V tu chvíli se muž zapotácel, jak se k číšníkovi chtěl otočit.

Zachytil jsem jej, aby neupadl.

Všichni kolem na mě hleděli jako na blázna.

Ten bezdomovec mě před chvílí málem napadl a teď jej podpírám. To nechápali.

Otočil se ke mně se slovy: "Neopruzuj, já ven trefím sám."

V tu chvíli jsem ucítil alkohol v jeho dechu.

"V pořádku," odpověděl jsem mu.

Když vyšel ven, ztratil se hned za prvním rohem ulice.

Vstal jsem, zaplatil svou kávu a vyšel taky. Mé kroky vedly směrem, kam jsem jej viděl odcházet.

Uviděl jsem jej uprostřed křižovatky, jak tam stál na svých chabých nohou a rozhazoval rukama, když těsně kolem něj projelo několik aut.

Nějaká žena na něj křičela, neslyšel jsem přesně co, možná na něj volala jeho jménem.

Když on pak prošel na opačnou stranu, než jsem stál já, zmizel mi z dohledu v davu ulice.

Ta žena šla na chodník zrovna tam, co jsem stál.

"Vy jej znáte?" zastavil jsem ji otázkou.

„A co má být,“ reagovala popudlivě. Už se obracela k odchodu, když jsem jí odpovídal.

„Nic, jen se ptám, chtěl jsem o něm aspoň něco vědět.“

„Jste policajt, nebo snad od sociálky?“ odbyla mě otázkou.

„Ne, nejsem.“

„Tak od novin? S tím vám nepomůžu,“ odsekla mi: „Já se s novináři nebavím.“

Otočila se ke mně zády a zamířila k městskému parku.

Díval jsem se za ní zklamaný, že se mnou mluvit prostě odmítá.

Zastavila se.

Obrátila se ke mně a dívala