Jsem v Chorvatsku, třeští mi hlava po včerejší konzumaci nadměrného množství alkoholu, mám druhé kafe a asi šestou cigaretu. Všichni ještě spí a já přemýšlím, jak se zabavit. Tak píši další příběh. 

Mám malou zahradu s chatkou, kam občas jezdím relaxovat. Vždy mám plnou hlavu plánů a nápadů, co a jak zasadím, jak doma budeme mít zeleninu i ovoce bio a vše z vlastní zahrádky. Taková paní Hujerovám dá se říct 😊 Takže s nadšením a elánem vždy začnu, ale pramálo kdy sklízím plody. Jelikož se o to člověk musí starat a já jsem celkem flegmatik, takže když mám jet zalívat, okopat a plet, odkládám, přesouvám na další den a vymlouvám se sama sobě, že mám na práci něco důležitějšího doma. 

Dřív, jsem tam jezdila s naším mladým, to byla legrace, ale teď? Ani slyšet, ví, že to znamená práce, takže se brání. A skončí to stejně většinou tak, že se někam zašije s mobilem. A koukat jak je napučený, že tam musí být, to radši pojedu sama. Je z něho taková ta mobilní zombie, jak píšou na (URL - odosielateľ nemá oprávnenie zdieľať odkazy) 

Zahrada je v zahradní oblasti, takové nudle zahrad nalepené na sobě. Z jedné strany párek seniorů a z druhé strany pár asi v mém věku, oba vypadají jako z Finančního úřadu, takoví akurátní a nobl. Ale zahradu mají krásnou a opečovávanou i s malým vinohradem. Sousedi nemusí moc mne a já zase je. Možná je to občasnou večerní hlučností, když mám návštěvu a popíjíme v altánu. 

Proto tam tedy radši jezdím ve všední den, když tam nikdo není. Jednou, když už mám hotovo a po pár sklenkách mé oblíbené Pálavy, jsem dostala nápad. Napustila jsem si plechovou vanu co tam stojí. Dolila si sklenku, svlíkla se a vlezla do té ledové vody. Brrr, to bylo. Za chvilku už byla voda fajn, jak slunce pálilo. Až jsem pomalu začala klimbat, tak jsem raději vylezla. Po zjištění