Ozvalo se tiché a nesmělé klepání na dveře.

„Dále“ zvolala Maeliana.

Dveře se otevřely pomalu, s jemným vrznutím a v nich se objevila ta, která laboratoř opouštěla tajně jednu nedávnou noc.

„Aliseo, kde se tu bereš?“ divila se Maeliana.

Alisea na ni hleděla smutným pohledem.

Maeliana se jí začala vyptávat co se děje, tak jí Alisea podrobně vysvětlovala, proč vlastně přišla.

„Takže… on si přeje dítě?“ zeptala se po tom vyprávění Maeliana tiše, když Alisea usedla na okraj chladného kovového stolu. Její oči se leskly zvláštní směsí rozpaků a odhodlání. „Ano,“ přikývla Alisea, „říkal mi, že je to něco, co už ani nedoufá prožít. Ale když o tom mluvil… cítila jsem, že je to pro něj víc než sen. Jsem do něj skutečně zamilovaná, proto bych mu ten jeho sen ráda splnila.“

Programátorka se k ní přiblížila a jemně ji vzala za ruku. „Pak uděláme všechno pro to, aby ten sen mohl být skutečností. Ale musím tě připravit — čekají tě změny. Budeš jiná, než jsi byla. A bude to vyžadovat, abys na chvíli spala.“

Alisea naklonila hlavu, zvědavá a klidná. „Budu to cítit?“

„Ne,“ usmála se Maeliana měkce. „Nebude to bolet. Jen na okamžik ztratíš vědomí. A až se probudíš, budeš mít v sobě to, co dosud chybělo. Dělohu, vaječníky… schopnost zplodit a nést život. A také mléčné žlázy, abys jednou mohla své dítě živit. Budeš schopná být matkou.“

V Aliseiných očích se zaleskl zvláštní třpyt. „Matkou…“ zopakovala tichounce, jako by to slovo zkoušela poprvé. „Až se probudím, budu mu schopná dát dítě?“

„Ano,“ přikývla Maeliana. „Ale až se probudíš, možná nebudeš všemu rozumět. Budu ti muset ukázat, co je v tobě nové. Budu ti to vysvětlovat krok za krokem. Ale věř mi, tvé tělo to dokáže.“

Alisea natáhla ruku a položila ji Maelianě na tvář. „Děkuju. Pro něj… a i pro sebe. Protože vím, že tím