Zůstala v laboratoři úplně sama. Chvíli jen stála na svém podstavci a vnímala to ticho. Pak udělala první krok. Její chodidlo jemně, neslyšně dosedlo na chladnou podlahu. Ladným, naprosto přirozeným ženským krokem přešla k pracovnímu stolu Maeliany.

Sedla si do křesla a její prsty, zakončené dokonalými nehty, se dotkly klávesnice. Rozsvícená monitorová stěna proti ní zalila její nahé tělo modravým světlem. Na monitorové stěně se před ní okamžitě rozsvítilo vyhledávací pole planetární sítě. Její prsty se s neuvěřitelnou rychlostí rozběhly po dotykové ploše. Jako první zadala slova, která před chvílí slyšela a která v ní vyvolala ten zvláštní vnitřní neklid: Láska.

Sex. Lidské emoce. Během zlomku vteřiny její neuronová síť absorbovala miliony veřejně dostupných dat, definic, lékařských studií a encyklopedických hesel. Četla suché, vědecké popisy: „Sex je biologický mechanismus reprodukce, doprovázený mechanickým drážděním nervových zakončení, vedoucí k uvolnění hormonů oxytocinu a endorfinu.“ Narazila na schémata lidské anatomie, popisy fází vzrušení, popisy mužského séměte a svalových stahů během orgasmu. Jenže když se tyhle chladné definice pokusila porovnat s tím, co před malou chvílí na vlastní oči viděla u Maeliany a Theodora, její systém narazil na obrovský logický rozpor.

Veřejná síť popisovala sex jako biologickou funkci nebo jako zdroj povrchní rozkoše pro tělo. Ale to, co se dělo na pracovním stole v laboratoři, do těchto tabulek nepasovalo. Tam nešlo o pouhé „mechanické dráždění“. Viděla v jejich pohledech strach ze samoty, absolutní odevzdání, slzy úlevy a hluboké bezpečí, které si ti dva navzájem dávali. Viděla, jak se Theodorovy ruce chvěly něhou, když Maelianu zvedal do náruče. „Tohle v tom programu chybí,“ pomyslela si. Veřejná síť jí nedala odpověď na