Jsem muž zralého věku z jižní Vysočiny a hledám mladší štíhlou (ne hubenou), tmavovlasou dívku (20–30 let) se vztahem k umění – malování a podobně, která se nebojí vášnivého sexu, ale je i citlivá a chápající pro opravdový vztah. Nehledej povrchnost ani luxus, bohatství nenabízím, jen lásku, něhu a věrnost. Miluji umění, psaní a fotografování – rád bych, aby mě inspirovala a třeba se mnou tvořila povídky, umělecké akty, malovala obrázky.

Píšu erotický sci-fi román. Chceš psát se mnou? Budeš mi napovídat?

Po mnoho tisíc let byla nahota, i sex párů, opěvována v písních, poezii a próze, popisována v erotických románech a dalších textech.

  Byla vyobrazována na obrazech a sochách, velmi slavných malířů a sochařů, ztvárňována na fotografiích věhlasných fotografů.

  Mnohdy tím byla veřejnost šokována, ale ne pohoršována, neboť to vše bylo považováno za umění.

  Teprve v posledních dvou stoletích se to vše začalo považovat nikoliv za umění, ale za pornografii. Myšlení lidí se změnilo. Už to vše není jako umění vnímáno.

  A to je velice špatné. Lidstvo už nemá k umění správný vztah, neumí hledat citlivost myšlenek, které k takovému umění kdysi jejich tvůrce vedlo. Lidé přestali vidět taková díla ze správného úhlu pohledu.

  Já osobně s takovým postojem nesouhlasím.

  Jsem tvůrce podobného umění, jsem básník, poeta a prozaik, jsem autor podobného románu, jsem ten, kdo tvoří a hledá svobodu ke své tvorbě.

  Chci psát svobodně, nebýt omezen tím, že lidé přestali umění tvořené psaným slovem vnímat a poznávat.

Šli jsme spolu úzkými ulicemi města, ruku v ruce. Slunce hřálo a kamenné chodníky voněly létem. Larien kráčela vedle mě s lehkostí a jistotou, jako by jí patřily pohledy všech, kdo nás míjeli. Lidé se zastavovali, otáčeli za námi, někteří se usmívali, jiní jen zůstávali stát a sledovali, jak její dlouhé, pevné nohy vykračují zpod lehkých vlnících se šatů na nahém těle, které se při každém kroku rozevíraly, odhalujíc víc, než by kdo čekal.

Larien s vědomím jejich pohledů si rozepla i těch pár knoflíčků a nechala šaty viset z ramenou na tenkých ramínkách s vepředu naprosto odhaleným nahým tělem.

Pohledy sklouzávaly ze mne na ni – a tam se zdržely. Muži i ženy si prohlíželi její postavu, její sebevědomou chůzi, a Larien jejich pohledy přijímala s vědomím tiché provokace. Někdo jen tiše obdivně hvízdl, jiný se usmál, někdo si vyměnil krátký pohled se mnou – takový ten, ve kterém je obdiv i závist.

Larien mi šeptla: „Vidíš to? Jak se na nás dívají?“ a její ruka se na okamžik dotkla mého stehna. Věděl jsem, že ji to baví.

Cítil jsem na sobě zvědavé i obdivné pohledy mužů, ale i žen. Někteří muži si mezi sebou něco šeptali a jejich pohled jasně říkal: „Jak tenhle chlap sakra k takový holce přišel?“ A možná v tom nebyl jen obdiv, ale i špetka závisti.

Když jsme opustili poslední uličku a ocitli se na pěší cestě vedoucí k vodě, Larien se na mě usmála tím svým zvláštním způsobem — směs něhy a výzvy. Ruku v ruce jsme došli až k travnatému břehu rybníka. Odtud už nebylo kam spěchat. Sedli jsme si do stínu vrby a dívali se na hladinu, která se třpytila v odrazech slunce.

Larien si rozevřela lem svých šatů, až se látka shrnula stranou jejích boků. Nebyl to náhlý, prudký pohyb — spíš plynulé, vědomé gesto. Lidé na nedaleké cestě, kteří šli kolem, zpomalili krok. Dva mladí muži

I poezie může být erotická.

Zde vkládám jednu moji báseň, která je toho důkazem.

Erotická

Hladit chtěl bych bradavky tvých ňader,

jak hladí ti je vlnky jezera, jimž oddáváš své tělo.

Tvou kůži jemnou boků tvých, ba i v klíně …

Cesta zavřená mi je však, jak vodě představení hradel,

potůčku jemuž mezi stehny tvými se téci chtělo,

když protahuješ své svaly líně …

Líbat chtěl bych oblinky tvých hýždí,

jak líbají tě paprsky sluneční, jimž se poddáváš

tvé rámě, bedra, šíji, ba i lůno,

z temnot jehož kapky matné sjíždí,

tajemnem tím chtíč můj ovládáš,

jemuž v plen si dala celé nahé tělo.

Duše milenky a milující ženy,

však tělem povolná víc, než kurtizán královna,

ňadra svá, ba i klín odhalila jsi mým choutkám …

Místo katedrály nad tebou koruny a kmeny,

místo šatů nahé tělo kryjí vlasy, spadající po něm pozvolna,

když po krajině tvého těla oddávám se toulkám …

Tak šukej... šukej... šukej...

Věnuji všem přítomným nestydícím se dívkám a ženám na tomto portále. 😘🥰😍❤️‍🔥😊

Ozvalo se tiché a nesmělé klepání na dveře.

„Dále“ zvolala Maeliana.

Dveře se otevřely pomalu, s jemným vrznutím a v nich se objevila ta, která laboratoř opouštěla tajně jednu nedávnou noc.

„Aliseo, kde se tu bereš?“ divila se Maeliana.

Alisea na ni hleděla smutným pohledem.

Maeliana se jí začala vyptávat co se děje, tak jí Alisea podrobně vysvětlovala, proč vlastně přišla.

„Takže… on si přeje dítě?“ zeptala se po tom vyprávění Maeliana tiše, když Alisea usedla na okraj chladného kovového stolu. Její oči se leskly zvláštní směsí rozpaků a odhodlání. „Ano,“ přikývla Alisea, „říkal mi, že je to něco, co už ani nedoufá prožít. Ale když o tom mluvil… cítila jsem, že je to pro něj víc než sen. Jsem do něj skutečně zamilovaná, proto bych mu ten jeho sen ráda splnila.“

Programátorka se k ní přiblížila a jemně ji vzala za ruku. „Pak uděláme všechno pro to, aby ten sen mohl být skutečností. Ale musím tě připravit — čekají tě změny. Budeš jiná, než jsi byla. A bude to vyžadovat, abys na chvíli spala.“

Alisea naklonila hlavu, zvědavá a klidná. „Budu to cítit?“

„Ne,“ usmála se Maeliana měkce. „Nebude to bolet. Jen na okamžik ztratíš vědomí. A až se probudíš, budeš mít v sobě to, co dosud chybělo. Dělohu, vaječníky… schopnost zplodit a nést život. A také mléčné žlázy, abys jednou mohla své dítě živit. Budeš schopná být matkou.“

V Aliseiných očích se zaleskl zvláštní třpyt. „Matkou…“ zopakovala tichounce, jako by to slovo zkoušela poprvé. „Až se probudím, budu mu schopná dát dítě?“

„Ano,“ přikývla Maeliana. „Ale až se probudíš, možná nebudeš všemu rozumět. Budu ti muset ukázat, co je v tobě nové. Budu ti to vysvětlovat krok za krokem. Ale věř mi, tvé tělo to dokáže.“

Alisea natáhla ruku a položila ji Maelianě na tvář. „Děkuju. Pro něj… a i pro sebe. Protože vím, že tím

Dnes?

Nálada pod psa.

Počasí ... hnus.

Nikdo se neozval.

Nikdo mi nic nenapsal.

Ani pod povídkou.

Škoda.

Navíc je tu nějak ticho a mrtvo.

I to je špatné.

Zítra (pátek) u nás ve vsi bude vypnutá elektrika.🤑

Tak mi nepůjde ani počítač.😬

To bude ale nuda, tak plánuji výlet na hrad Roštejn, kousek od Telče.😊

 https://hrad-rostejn.cz 

Nechtělo by se někomu se na něm sejít?😉

Bylo by parádní někoho z vás poznat osobně.😎

Připsal jsem něco pod mou básní Erotická, kdyby to dámy zajímalo.

❤️‍🔥

Tak jsme se na Roštejně s nikým nesešli.

Nevadí, i tak to byla paráda celý den.

Nebyli jsme nakonec pouze na Roštejně, ale projeli jsme toho víc.

I pár bedlí našli.

Chcete z výletu reportáž?

Nebo snad i fotoreportáž?

Piště do komentářů a když bude opravdu velký zájem, něco vám sepíšu, případně přidám fotky.