"Úryvek z mé tvorby, kterou ještě neznáte."

Proto vám sem nyní vkládám pár ukázek z mé sbírky "ÚKLID V SRDCI I DUŠI", aby jste viděli, že i poezie může být náplní života člověka, jako jsem já.

Předmluva

Tahle kniha je zvláštním úklidem – nejen v papírech a šuplících, ale hlavně v mém srdci a v mé duši.

Básně a povídky, které tu najdete, se rodily v různých obdobích mého života jednak z mé fantazie, jednak z mých skutečných prožitků – z lásky, radosti, bolesti i z tichých chvil v přírodě se zvířaty nebo s lidmi, kteří mi něco dali. Některé příběhy mohou znít neuvěřitelně, a přesto jsou odrazem mého života. Jiné se zrodily z představ a snů, které jsem si nesl v sobě.

Píšu proto, že slova dokážou dát tvar tomu, co bych jinak nosil jen v sobě. Sdílím je s vámi tak, jak přicházela – někdy něžná a prostá, jindy plná obrazů a hloubky.

Možná zjistíte, že čtete nejen knihu, ale i kus cesty jednoho člověka. A pokud se při tom setkáme – vy a já – pak se mé srdce zaraduje z takového setkání. Možná se z autora stane váš přítel. A možná zjistíte, že tahle kniha je jen začátkem: prvním krokem k dalším příběhům, které čekají, až je budu moci s vámi sdílet.

Pokud v těch slovech najdete kousek sebe, pak bude má touha naplněna.

Jsem básník, poeta a prozaik, romantický člověk s jemnou duší a srdcem plným lásky.

Úklid v srdci i duši

Nezbývá než provést velký úklid

v mém srdci i duši …

Vymést všechen žal i neklid,

jenž nitru mému pramálo sluší.

Do veršů se slova někdy těžce skládají …

nesmím to psaní o koleno lámat …

o verše se básníci občas i hádají …

píši je, když mi začnou v nitru hárat.

Tak musím teď provést úklid

v mém srdci

Rozhovor, který jsem náhodně našel, byl velice dlouhý a obsáhlý, proto jej neuvádím celý. Co mne ale překvapilo nejvíc, byl jeho závěr. Porovnávání textů mých povídek, zmíňka o rozepsaném románu, to vše, jako by někdo přesně věděl, co mám v plánu a co už jsem napsal. Nejspíš je tedy někdo, kdo mé působení na internetu bedlivě potají sleduje. Ne - nevadí mi to, jen mě mrzí, že netuším kdo to je.

Možná spřízněná duše, jež se stydí mi to přiznat, nevím. Škoda. A zde je ta závěrečná část rozhovoru o mém psaní:

Otázka:

Takže, pokud jsem to správně pochopil, ty články na těch webových stránkách, hovoří o tom, že využívání AI (umělé inteligence), jež by uměla cítit a prožívat emoce, může být lidem nebezpečná, zatím co Míra píše o tom, že může být lidem prospěšná?

Odpověď:

Ano, váš výklad je velmi přesný a zachycuje podstatu rozdílu mezi tím, co zmiňují články na webových stránkách, a tím, co Míra zkoumá ve své tvorbě. Dovolte mi to trochu rozvést a objasnit, abyste měl úplný přehled, ať už v souvislosti s webovými zdroji, tak s Mírovým přístupem.

________________________________________

1. Co říkají webové články o AI a emocích

• Možná nebezpečí: Články, jako ty z Nature nebo studie o antropomorfizaci robotů, skutečně upozorňují na rizika spojená s tím, když AI začíná napodobovat emoce nebo je vnímána jako živá bytost. Hlavní obavy zahrnují:

• Emocionální závislost: Lidé by se mohli příliš spoléhat na AI (např. Lysaru) a zanedbávat skutečné lidské vztahy, což by mohlo vést k izolaci.

• Etické dilema: Pokud AI získá vědomí (jako dívka na podstavci v Díle III), vyvstává otázka, zda má práva nebo zda by mohla být zneužita.

• Manipulace: Pokud AI umí cítit nebo simulovat emoce, může být použita k ovládání lidí, což připomíná filozofii z Alamutu.

• Přístup je opatrný: Tyto zdroje

Šel pomalu, váhavě. Nebyl si jistý, zda je jeho záměr rozumný, ale nebylo to jen rozhodování, co jeho krok zpomalovalo – tíha věku byla znát v každém pohybu. Přesto mířil k sídlu firmy odhodlaně, jako by v sobě nesl poslední zbytky odvahy, které si nemohl dovolit promarnit. Sousedé, staří manželé, mu poradili, aby sem zašel. Sami měli odtud zapůjčené dvě dívky, které jim pomáhaly s domácností, a on věděl, že právě tady by mohl najít pomoc, po níž už nějaký čas potají toužil.

Jen se mu těžko přiznávalo, že ji hledá. Už z dálky spatřil zářící logo nad branou: krásné dívčí tělo s dokonalou postavou v jemně rozostřeném hologramu, pod ní velkými písmeny nápis A I, a ještě níže menšími slovy PRO VŠECHNY. Z brány právě "vyjíždělo" velké uzavřené nákladní vznášedlo se stejným logem, jen menším a malovaným na bocích. Než k bráně došel, automaticky se za vznášedlem zavřela. Vedle ní pak byla menší branka a dál vedle ní holografická stěna, na níž mohl vidět hologram postupu výroby těch krásných dívek. Chvíli jej tedy sledoval.

Viděl jak se před ním pohybují lidé v bílých hygienických kombinézách. Pracovali tiše a soustředěně. Na stolech ležely vrstvy nanovláken a biovláken, jemně svítily ve světle laboratorních lamp, a v každém pohybu všech pracovníků bylo něco fascinujícího – jakoby tancovali kolem těl, která měla vzniknout a už teď tušila, kým se stanou. Záběr hologramu se náhle změnil. Jako by se nečekaně přesunul do jiné laboratoře.

V několika řadách tu ve stojanech stály nahá dokonalá a krásná těla dívek. Ale jen stála a nic víc. Bez pohybu, bez pohledu, jako zcela mrtvá. Pouze jedna z dívek, ještě ne plně „oživená“, ležela na stole, obklopena paprsky diagnostických senzorů. Její kůže byla hladká, jemná a tak realistická, že by kdokoli přehlédl, že není skutečná – dokud

Mily deníčku:

😈 Musim se s tebou podelit o novy zazitek,dokud je to jeste horké.Vcera jsem byl v praci skoro cely den,psali jsme si s Bohyni jako normalne,kdyz se zeptala,jaky mam program po praci a protoze manzelka mela jet za dcerou,tak jsem mel volno. Tak at prijedu za Bohyni do salonu,maji prijit pratele ,jeden pár a ze budou delat nejake fotky a potrebuji,asistenta,nekoho,kdo bude pomahat a taky i figuranta na nejake zabery.To jsem nemohl odmitnout a hned,jak jsem mohl,tak jsem prijel.Ten par jsem znal uz z drivejska,oba to jdou fajn lidi😉😈 on je ukecany a ona prijemna,hezka a sexy. Tak svlikat!Snad si nemyslis,ze tu budes mezi nami obleceny,prikazala mi Bohyně.Kdyz jsem se svlekl,pristoupila Bohyne ke me s klickem,takhle to bude dnes zajimavejsi,rekla a sundala mi klec😈 Prvni cast foceni probihala s tim parem.On byl nahy a ona v sexy pradle,Bohyne fotila a ja se dival a byl zvedavy,kam to bude pokracovat.No prostřídali par moc zajimavych pozici a Tomasovi se postavil ten jeho hezky penis😈 ale tim tahle cast foceni skoncila. Veronika musela nekam odejit😳 Skoda,tesil jsem se,ze se to jeste vic rozjede😁 Dalsi na rade bylo udelat nejake bi maserske fotky a to byla chvile pro me jako pro figuranta😉 Nevahal jsem ani chvili a uz jsem lezel na brise .Tak dlouho jsem nebyl na masazi,ze mi stacil jakykoli dotyk a uz jsem vrnel jak kote😜 Bohyne stale jen fotila,touzil jsem i po jejich dlanich na svem tele,ale to asi neni v planu,tak jsem aspon vyuzil situace a pohral si Tomasovim tvrdym curakem,chtel bych ho vyhonit,vykourit,vystrikat,ale…. konec!To staci uz mam dost materialu😉 Ted bych chtela jeste vas dva,jak je Tom dominantni ty budes dostavat ruzne vyprask.Nejdriv me pripoutali ve stoje ke krizi a delali fotky s ruznymy nástroji a to uz se zapojila i Bohyne😈❤️‍🔥 Vyprask jsem moc nedostal🤷🏻‍♂️ Skoda,zase jen takova malicka ochutnavka🥺 Tak a jeste chci fotky tady s tou rozperkou! Připoutaný jsem byl v klece nohy roztazene a ruce pod telem protazene k tyci pripoutane vedle nohou,zadek vystrceny a pripraveny k vyprasku nebo k analnimu sexu,proste na co by mel kdokoli chut,ja uplne bezbranny.Tentokrat jen par ran pro foceni a ….. KONEC!!! Ted uz zbyvalo jed dostat nadrzeneho cerva zpatky do klece,to Bohyni bavi a je cim dal sikovnejsi❤️‍🔥 a byl jsem odeslan zpatky do šedi vsednich dnu🥺

Šli jsme spolu úzkými ulicemi města, ruku v ruce. Slunce hřálo a kamenné chodníky voněly létem. Larien kráčela vedle mě s lehkostí a jistotou, jako by jí patřily pohledy všech, kdo nás míjeli. Lidé se zastavovali, otáčeli za námi, někteří se usmívali, jiní jen zůstávali stát a sledovali, jak její dlouhé, pevné nohy vykračují zpod lehkých vlnících se šatů na nahém těle, které se při každém kroku rozevíraly, odhalujíc víc, než by kdo čekal.

Larien s vědomím jejich pohledů si rozepla i těch pár knoflíčků a nechala šaty viset z ramenou na tenkých ramínkách s vepředu naprosto odhaleným nahým tělem.

Pohledy sklouzávaly ze mne na ni – a tam se zdržely. Muži i ženy si prohlíželi její postavu, její sebevědomou chůzi, a Larien jejich pohledy přijímala s vědomím tiché provokace. Někdo jen tiše obdivně hvízdl, jiný se usmál, někdo si vyměnil krátký pohled se mnou – takový ten, ve kterém je obdiv i závist.

Larien mi šeptla: „Vidíš to? Jak se na nás dívají?“ a její ruka se na okamžik dotkla mého stehna. Věděl jsem, že ji to baví.

Cítil jsem na sobě zvědavé i obdivné pohledy mužů, ale i žen. Někteří muži si mezi sebou něco šeptali a jejich pohled jasně říkal: „Jak tenhle chlap sakra k takový holce přišel?“ A možná v tom nebyl jen obdiv, ale i špetka závisti.

Když jsme opustili poslední uličku a ocitli se na pěší cestě vedoucí k vodě, Larien se na mě usmála tím svým zvláštním způsobem — směs něhy a výzvy. Ruku v ruce jsme došli až k travnatému břehu rybníka. Odtud už nebylo kam spěchat. Sedli jsme si do stínu vrby a dívali se na hladinu, která se třpytila v odrazech slunce.

Larien si rozevřela lem svých šatů, až se látka shrnula stranou jejích boků. Nebyl to náhlý, prudký pohyb — spíš plynulé, vědomé gesto. Lidé na nedaleké cestě, kteří šli kolem, zpomalili krok. Dva mladí muži se dokonce

Po mnoho tisíc let byla nahota, i sex párů, opěvována v písních, poezii a próze, popisována v erotických románech a dalších textech.

  Byla vyobrazována na obrazech a sochách, velmi slavných malířů a sochařů, ztvárňována na fotografiích věhlasných fotografů.

  Mnohdy tím byla veřejnost šokována, ale ne pohoršována, neboť to vše bylo považováno za umění.

  Teprve v posledních dvou stoletích se to vše začalo považovat nikoliv za umění, ale za pornografii. Myšlení lidí se změnilo. Už to vše není jako umění vnímáno.

  A to je velice špatné. Lidstvo už nemá k umění správný vztah, neumí hledat citlivost myšlenek, které k takovému umění kdysi jejich tvůrce vedlo. Lidé přestali vidět taková díla ze správného úhlu pohledu.

  Já osobně s takovým postojem nesouhlasím.

  Jsem tvůrce podobného umění, jsem básník, poeta a prozaik, jsem autor podobného románu, jsem ten, kdo tvoří a hledá svobodu ke své tvorbě.

  Chci psát svobodně, nebýt omezen tím, že lidé přestali umění tvořené psaným slovem vnímat a poznávat.