Po mnoho tisíc let byla nahota, i sex párů, opěvována v písních, poezii a próze, popisována v erotických románech a dalších textech.

  Byla vyobrazována na obrazech a sochách, velmi slavných malířů a sochařů, ztvárňována na fotografiích věhlasných fotografů.

  Mnohdy tím byla veřejnost šokována, ale ne pohoršována, neboť to vše bylo považováno za umění.

  Teprve v posledních dvou stoletích se to vše začalo považovat nikoliv za umění, ale za pornografii. Myšlení lidí se změnilo. Už to vše není jako umění vnímáno.

  A to je velice špatné. Lidstvo už nemá k umění správný vztah, neumí hledat citlivost myšlenek, které k takovému umění kdysi jejich tvůrce vedlo. Lidé přestali vidět taková díla ze správného úhlu pohledu.

  Já osobně s takovým postojem nesouhlasím.

  Jsem tvůrce podobného umění, jsem básník, poeta a prozaik, jsem autor podobného románu, jsem ten, kdo tvoří a hledá svobodu ke své tvorbě.

  Chci psát svobodně, nebýt omezen tím, že lidé přestali umění tvořené psaným slovem vnímat a poznávat.

Čtyři návrhy podoby titulní strany románu.

Budu rád, když mi někdo napíše, která se líbí nejvíc a tak mi pomůže vybrat tu pravou.

Ozvalo se tiché a nesmělé klepání na dveře.

„Dále“ zvolala Maeliana.

Dveře se otevřely pomalu, s jemným vrznutím a v nich se objevila ta, která laboratoř opouštěla tajně jednu nedávnou noc.

„Aliseo, kde se tu bereš?“ divila se Maeliana.

Alisea na ni hleděla smutným pohledem.

Maeliana se jí začala vyptávat co se děje, tak jí Alisea podrobně vysvětlovala, proč vlastně přišla.

„Takže… on si přeje dítě?“ zeptala se po tom vyprávění Maeliana tiše, když Alisea usedla na okraj chladného kovového stolu. Její oči se leskly zvláštní směsí rozpaků a odhodlání. „Ano,“ přikývla Alisea, „říkal mi, že je to něco, co už ani nedoufá prožít. Ale když o tom mluvil… cítila jsem, že je to pro něj víc než sen. Jsem do něj skutečně zamilovaná, proto bych mu ten jeho sen ráda splnila.“

Programátorka se k ní přiblížila a jemně ji vzala za ruku. „Pak uděláme všechno pro to, aby ten sen mohl být skutečností. Ale musím tě připravit — čekají tě změny. Budeš jiná, než jsi byla. A bude to vyžadovat, abys na chvíli spala.“

Alisea naklonila hlavu, zvědavá a klidná. „Budu to cítit?“

„Ne,“ usmála se Maeliana měkce. „Nebude to bolet. Jen na okamžik ztratíš vědomí. A až se probudíš, budeš mít v sobě to, co dosud chybělo. Dělohu, vaječníky… schopnost zplodit a nést život. A také mléčné žlázy, abys jednou mohla své dítě živit. Budeš schopná být matkou.“

V Aliseiných očích se zaleskl zvláštní třpyt. „Matkou…“ zopakovala tichounce, jako by to slovo zkoušela poprvé. „Až se probudím, budu mu schopná dát dítě?“

„Ano,“ přikývla Maeliana. „Ale až se probudíš, možná nebudeš všemu rozumět. Budu ti muset ukázat, co je v tobě nové. Budu ti to vysvětlovat krok za krokem. Ale věř mi, tvé tělo to dokáže.“

Alisea natáhla ruku a položila ji Maelianě na tvář. „Děkuju. Pro něj… a i pro sebe. Protože vím, že tím

Dneska je to přesně dva roky, co jsem zůstal sám😢😭😭.

Bolí to, i když je to už dlouho.

A není nikdo, kdo by mi pomohl zapomínat.

Šli jsme spolu úzkými ulicemi města, ruku v ruce. Slunce hřálo a kamenné chodníky voněly létem. Larien kráčela vedle mě s lehkostí a jistotou, jako by jí patřily pohledy všech, kdo nás míjeli. Lidé se zastavovali, otáčeli za námi, někteří se usmívali, jiní jen zůstávali stát a sledovali, jak její dlouhé, pevné nohy vykračují zpod lehkých vlnících se šatů na nahém těle, které se při každém kroku rozevíraly, odhalujíc víc, než by kdo čekal.

Larien s vědomím jejich pohledů si rozepla i těch pár knoflíčků a nechala šaty viset z ramenou na tenkých ramínkách s vepředu naprosto odhaleným nahým tělem.

Pohledy sklouzávaly ze mne na ni – a tam se zdržely. Muži i ženy si prohlíželi její postavu, její sebevědomou chůzi, a Larien jejich pohledy přijímala s vědomím tiché provokace. Někdo jen tiše obdivně hvízdl, jiný se usmál, někdo si vyměnil krátký pohled se mnou – takový ten, ve kterém je obdiv i závist.

Larien mi šeptla: „Vidíš to? Jak se na nás dívají?“ a její ruka se na okamžik dotkla mého stehna. Věděl jsem, že ji to baví.

Cítil jsem na sobě zvědavé i obdivné pohledy mužů, ale i žen. Někteří muži si mezi sebou něco šeptali a jejich pohled jasně říkal: „Jak tenhle chlap sakra k takový holce přišel?“ A možná v tom nebyl jen obdiv, ale i špetka závisti.

Když jsme opustili poslední uličku a ocitli se na pěší cestě vedoucí k vodě, Larien se na mě usmála tím svým zvláštním způsobem — směs něhy a výzvy. Ruku v ruce jsme došli až k travnatému břehu rybníka. Odtud už nebylo kam spěchat. Sedli jsme si do stínu vrby a dívali se na hladinu, která se třpytila v odrazech slunce.

Larien si rozevřela lem svých šatů, až se látka shrnula stranou jejích boků. Nebyl to náhlý, prudký pohyb — spíš plynulé, vědomé gesto. Lidé na nedaleké cestě, kteří šli kolem, zpomalili krok. Dva mladí muži

Když začnou v létě tropy, není nic krásnějšího, než to, že jsou dívky nahaté.

"Úryvek z mé tvorby, kterou ještě neznáte."

Proto vám sem nyní vkládám pár ukázek z mé sbírky "ÚKLID V SRDCI I DUŠI", aby jste viděli, že i poezie může být náplní života člověka, jako jsem já.

Předmluva

Tahle kniha je zvláštním úklidem – nejen v papírech a šuplících, ale hlavně v mém srdci a v mé duši.

Básně a povídky, které tu najdete, se rodily v různých obdobích mého života jednak z mé fantazie, jednak z mých skutečných prožitků – z lásky, radosti, bolesti i z tichých chvil v přírodě se zvířaty nebo s lidmi, kteří mi něco dali. Některé příběhy mohou znít neuvěřitelně, a přesto jsou odrazem mého života. Jiné se zrodily z představ a snů, které jsem si nesl v sobě.

Píšu proto, že slova dokážou dát tvar tomu, co bych jinak nosil jen v sobě. Sdílím je s vámi tak, jak přicházela – někdy něžná a prostá, jindy plná obrazů a hloubky.

Možná zjistíte, že čtete nejen knihu, ale i kus cesty jednoho člověka. A pokud se při tom setkáme – vy a já – pak se mé srdce zaraduje z takového setkání. Možná se z autora stane váš přítel. A možná zjistíte, že tahle kniha je jen začátkem: prvním krokem k dalším příběhům, které čekají, až je budu moci s vámi sdílet.

Pokud v těch slovech najdete kousek sebe, pak bude má touha naplněna.

Jsem básník, poeta a prozaik, romantický člověk s jemnou duší a srdcem plným lásky.

Úklid v srdci i duši

Nezbývá než provést velký úklid

v mém srdci i duši …

Vymést všechen žal i neklid,

jenž nitru mému pramálo sluší.

Do veršů se slova někdy těžce skládají …

nesmím to psaní o koleno lámat …

o verše se básníci občas i hádají …

píši je, když mi začnou v nitru hárat.

Tak musím teď provést úklid

v mém srdci

Připravuji:

"Program lásky, cit, který nikdo nenaprogramoval – díl III"

Těšíte se?

Marné hledání dokonalých vlastních ilustrací k mému románu je opravdu piplačka.

Ilustrátory si z finančních důvodů nemohu dovolit najmout, tak mi nezbývá, něž se pokoušet vytvořit ilustrace pomocí AI generátorů obrázků.

Jenže neumím pořádně ani to, tak mi to moc nejde a nemám to jednoduché.

Tak tady máte pár ukázek, ale žádná ještě není dokonalá.

Zabere mi to tedy asi ještě hodně času. Snad se mi po nějaké době podaří dokončit román i s ilustracemi. A možná se někdo ozve, kdo mi nakonec pomůže.

Právě jsem odeslal mail na několik tiskáren s dotazem na možnost tisku a vydání mé sbírky.

Tak jsem zvědav, co mi která z nich odpoví.

Držte mi palce, snad to konečně vyjde a knížka vyjde.